Drazí SMM – áci vstupujeme do období, které se nazývá obdobím půstu. Na popeleční středu jsme byli označeni popelem na čelo. Víte odkud se ten popel bere? A chápete smysl tohoto aktu? Tento popel vznikne spálením kočiček, které byly požehnané na květnou neděli loňského roku. V den, kdy si připomínáme, že zástupy lidí volali Ježíšovi „hosana“ a dávali své pláště na cestu, kudy procházel. Za několik dnů na velký pátek už nevolali „hosana“, ale „ukřižuj ho“. Dřevo prošlo ohněm a zůstal z něho popel. Už chápete, co nám poznačení popelem chce naznačit? Pomíjivost! Boj s časem a prohru toho času. Už nikdy se nevrátí, promrhaný čas je ztracený čas! Proč je tedy půst tak důležitý? Proč je to milostivý, výjimečný čas? Každý z nás jsme originální bytí se svým pohledem na život, se svými specifickými schopnostmi a návyky.

Ale neuvědomujeme si, že některé návyky, o kterých jsme přesvědčení, že nás dělají šťastnými nebo výjimečnými nás mohou zotročovat nebo dokonce zabraňovat v našem lidském rozvoji. Představte si, že jste někde na procházce v lese. Procházíte krajinou, která nabízí nádhernou panoramu, takovou baštu pro oči. Žasnete nad tím a hřeje vás to u srdce. Ale v uších máte sluchátka, ve kterých zní hlasitá písnička. Co je na tom špatného? Pokud neuděláš sebezápor, teda něco sám proti sobě (svým návykům) nezjistíš, že kolem tebe zpívají ptáci. A protože si tak závislý na svých sluchátkách obereš sebe samého o novou krásnou zkušenost. O ticho a o zvuky přírody. Plyne z toho ještě jiné poučení. Tím, že si pohroužen do svých návyku, v našem případě máš sluchátka na uších, nezpozoruješ, že se k tobě přibližuje vlk nebo medvěd. Tedy nerozpoznáš nebezpeční, které hrozí pro tvůj život. Chápeš? Půst není jenom o tom, že se musíš něčeho vzdát. To je špatné pochopení. Půst je o tom, že máš objevit smysl a krásu života s Bohem. Odpověď na to, proč si věřícím člověkem, ale je to i takové setkání se sebou samým. Jestli tě něco nezotročuje?

Existuje spousta závislých lidí na alkoholu nebo na něčem jiném, kteří jsou přesvědčení, že oni žádný problém nemají. Ale pokud nemáš problém, vydrž měsíc bez alkoholu, nebo bez počítače či internetu, bez cigarety, či čokolády. A pokud zjistíš, že je to pro tebe moc těžké přijmi to jako výzvu pro svůj život a začni posilovat svou vůli. Jak? No přece konkrétním předsevzetím, že budu konat obráceně. Ne podle toho, co mě spoutává, ale pravý opak. Nepůjdu na stránky, které mě obírají o pokoj a čistotu duše, nezapálím si, nevezmu si čokoládu…

Nebudu ztrácet čas pro něco, co mě ničí. A ještě jedna důležitá věc: zvi Boha do svého problému ale i do celého svého života. Neboj se kvůli tomuto pozvání vstát o několik minut dřív. Program na půst je jasný:

1. najdi svůj problém,
2. dej si předsevzetí,
3. zůstaň mu věrný.
4.  Po skončení půstu analyzuj, co ti to dalo?

Objevuj, že život se dá prožít jinak, než si myslíš. Polož si otázku, proč po hodinách sezení u netu by si měl/a být nejšťastnější ale zjišťuješ, že nejsi? Protože si prožil/a nenaplnění čas. Za takové skutky přichází do naších životu prázdnota. Pamatuj promrhaný čas je čas, který je nenaplněný. Požehnaný čas půstu přeje P. Ján Jakubovič CM

Drazí SMMácí. Prožíváme historickou událost a svými postoji vytváříme historii. Nebo se pletu? Není tento čas koronaviru něčím o čem se bude mluvit i za sto let? Neklade tento čas před nás nové požadavky a nestaví nás před rozhodnutí, jak se zachováme? Jestli jako zbabělci, kteří se schovají a zalezou do své ulity, nebo jako hrdinové? Já bych vám chtěl na tento měsíc poukázat na jednoho hrdinu. Bude mít svátek 11. 11. Už asi víte, že píšu o sv. Martinovi. Co o něm víte? Asi každý z vás zvláště vy, kteří bydlíte na jižní Moravě, nebo v nějaké vinařské oblasti víte, že jméno tohoto světce se spojuje s ochutnávkou nového vína. Samotný P. Ježíš znal problematiku vína, protože v evangeliu říká, že nové víno potřebuje nové měchy, nebo nádoby na uskladnění. Protože nové víno má v sobě obrovský potenciál a mohlo by ty staré měchy roztrhnout. Drazí mladí tím vínem jste vy! Máte v sobě obrovský potenciál, který je zapotřebí objevit a rozvinout. Víte světec nebo hrdina, je někdo, kdo se neuspokojí s tím, že doba je zlá. Není to někdo, kdo vidí jenom samého sebe, ale opravdu přemýšlí a vnímá, nebo pozoruje, jak by mohl někde pomoci. Z života sv. Martina, který byl vojákem je známa událost, že jednou viděl v zimě žebráka, vzal svůj plášť a rozdělil se s ním. Byl všímavý a každá taková pozornost i když nevím jak maličká pomalu a pomalu proměňuje naše srdce, a nejenom že ho mění ale hlavně ho naplňuje. A jsem si jistý, že každý z nás chce, aby to naše srdce bylo naplněno. Nikdo z nás netouží potom aby se o něm řeklo, nebo aby sám o sobě řekl: „Žil jsme prázdny život.“ Víte na sv. Martinovi se mi líbí právě to, že nedal celý svůj plášť. Byl to realista, věděl, že když dá celý tak může zmrznout on, ale našel řešení, jak zachránit oba. Přeji vám z celého srdce abyste se nebáli otevřít své oči. Abyste se nebáli být hrdiny, kteří přiloží ruku k tomu, aby se něco změnilo. Na závěr vás chci ještě jednu nabídku. Spolu se sestrou Janou Pavlou jsme se rozhodli, že začneme v Čechách anima kurz pro ty z vás, kteří by se chtěli nějak zapojit nebo napomoct rozvinout fungování našeho společenství v ČR. Sestřička vám rozešle přihlášky. Pokud je ti 14 a víc let a máš chuť něco měnit a poznat nové lidí tak se ozvi. Je nutné se nahlásit do konce prosince. Žehnám vám všem. P. Ján Jakubovič CM

P.S: přihláška na animakurz zde https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSeSH7PAWT9LknU3fDjs_y7jg3RLXNlM0sifijihXVO_PiUZdQ/viewform?usp=sf_link

Drazí SMMáci píšu vám toto zamyšlení s určitou dávkou dojetí. Právě jsem se na internetové stránce www.youtube.com díval na otevření hrobky blahoslaveného Carla Acutise (APERTURA DE LA TUMBA DEL VENERABLE CARLO ACUTIS), který zemřel v roce 2006 v 15 letech. Jsem si jistý, že tento novodobý blahoslavený má co říct vám mladým dnešní doby. Moje dojetí je o to větší, že jeho tělo se ani po 14 letech v hrobě nerozpadlo, a tak chci chválit Pána za jeho život, za to že ve své mladosti dosáhl s pomocí Boží milosti svatost, která je nutná k věčnému štěstí, k životu v Boží přítomnosti. Drazí mladí, kladete někdy sami sobě otázku: Jestli kráčím po cestě svatosti? Já vím, když se řekne slovo světec tak si představíme zaprášenou sochu někde v kostele. Sochu, která svým postojem vyvolává spíš soucit než touhu k následování, zvláště pokud se jedná o sochu plnou bolestí a smutku. Možná se v nás po slovu světec vybaví představa, že být svatým znamená být člověkem nudným bez plánů, či ambicí jakýmsi rezignovaným typem, který není povolán k tomu, aby něco proměnil ve svém životě a v životech druhých, jenom aby to všechno vytrpěl. Jsou to jedny z negativních pohledů či postojů, které zabraňují objevit krásu svatosti a její vliv na formování našeho života. Ale dovolím si říct, že je tady ještě větší překážka na cestě k svatosti. Jaká? Je to přesvědčení o tom, že jenom cesta hříchů je opravdovým naplněním života. Byt svatý znamená být nudný. Žít život naplno znamená, nežít život podle Boha. Možná ve stáří, když už budu nasycen a naplněn hříchem pak se mohu stát svatým. Ale do mládí se svatost nehodí.  Drazí mladí často se nám stává, že v „životě ne podle Božích pravidel“ vnímáme jakýsi adrenalin možná jakýsi duchovní bandži džamping. A musím vám dát za pravdu, na první pohled je to tak. Jenomže to, co se nám někdy zdá jako neskutečný odvaz je bandži džampingem s lanem, který je sice uvázán kolem naších nohou, ale nemá ukotvení v ničem, co je stále a pevné. Rozumíte? Je to věc, která má neskutečně špatný dopad na naše životy. Proto vás chci poprosit zahoďte nesprávný pohled na svatost a druhá prosba zamilujte si pohled na život s Bohem. Protože i Bůh nás hodně krát zaskočí a překvapí. Příkladem je blahoslavený Carlo Acutis. Protože i život s Bohem je dobrodružství, které je náročné a často nad naše síly, když se člověk učí důvěřovat a někdy až slepo důvěřovat Bohu. Když nevíme, kam kráčíme jenom tušíme, že Ježíš kráčí s námi, protože důvěřujeme jeho slovu. Drazí mladí nebojte se být svatí. Svět potřebuje vzory a tleská jenom odvážným lidem. Těm, kteří dokážou i na zlo, které je potkává odpovídat dobrem, láskou a pokojem.

P. Ján Jakubovič CM

Drazí SMM-áci byla by veliká škoda, kdyby nás čas koronaviru ničemu nenaučil.  Proto bych vás chtěl vyzvat, abyste v tom přehodnocování pokračovali dál. Nedovolte, aby náš život pokračoval stejným způsobem jako před koronavirem. Zachovejme si to, co je lepší, to k čemu jsme se dopracovali. Nedovolte, abyste v září, když budete mluvit o prázdninách museli jenom smutně konstatovat: Byl to promrhaný čas. Vyplňte svůj čas tak, aby vás těšilo to, jak jste ho využili. Jak se to dá poznat? Hodně krát na to přijdeme pozdě. No jeden z těch projevů promrhaného života resp. času je smutek a takové prázdno v duši.  No ještě jedna důležitá rada či povzbuzení. Když se nám stalo, že například jsem u televize či počítače strávil 4-5 hodin a pak jsem pociťoval ten smutek, to prázdno v duši tak příště nezačněte lhát sami sobě, když budete ve stejné situaci, že teď to bude jiné. Teď budu pociťovat radost či naplnění. Nebojte se otevřít nějakou dobrou duchovní knížku, dnes je jich dost, čtěte a prohlubujte svůj vztah s Kristem a duchovním životem. Překonávejte sami sebe a nejděte jenom za tím co je mi příjemné nebo pohodlné a uvidíte, že život je o něčem jinem. Jenom vytrvejte. Konec konců je to i zkušenost sv. Ignáce z Loyoly. On během svého zranění přečetl spousta knih, a nakonec se pustil i do čtení Následování Krista a životopisů svatých a po jejich přečtení vnímal právě tuhle tu změnu. Náboženské knihy v něm zanechávali radost a pokoj, ostatní knihy ne. Drazí SMMáci život máme jenom jeden, proto nežijme tak jako kdybychom ten čas mohli vrátit. Je to smutné ale nemůžeme. Uvědomujme si, že k opravdovému hlubokému duchovnímu štěstí potřebujeme překonávat i sami sebe a jenom za vykonaný dobrý skutek přichází radost a pokoj do duše.

Přeji vám požehnaný a duchovně vyplněný, ne promarněný čas prázdnin.

P. Ján Jakubovič CM

Večer jsme se všichni rozešli do svých domovů, abychom si mohli odpočinout a s novou sílou a elánem se mohli ráno znovu setkat.

Díky patří především Bohu a pak našim dobrodincům, kteří nás podpořili zejména různými dobrotami a ovocím.

Těšíme se na setkání o rok. J

V měsíci květnu zvláštním způsobem uctíváme Pannu Marii a já s vděčností vzpomínám na cestu svého povolání kde velkou roli sehrála právě naše Nebeská Matka.
Tak jako se každé povolání skládá z několika důležitých okamžiků tak i já se chci podělit o jeden takový?.
Když mi bylo 17 let byla jsem na prázdninách na Svaté Hoře u Příbrami, kam mě pozvali sestry Vincentky. Ani ve snu mě nenapadlo, že se jednou také stanu sestrou vincentkou?, ale Pán to už ve své Prozřetelnosti plánoval a právě tam připravoval mé srdce na Jeho pozvání a jak jinak než skrze Pannu Marii.
Sestra Margita, která byla zodpovědná za SMM v čechách mi jednou položila otázku: “Máš ráda Pannu Marii?” A po mé odpovědi “samozřejmě” řekla: “tak Jí zasvěť svůj život” a ještě dodala: “to neznamená že musíš jít do kláštera”, to mě uspokojilo a proto jsem dala souhlas??.
Po několika měsíční přípravě jsem spolu s ostatními mladými zasvětila svůj život Panně Marii ve SMM?
Její přítomnost a ochranu vnímám na každém kroku svého života. Je to nejlepší cesta k Ježíši… A mé přání je, aby každý z vás tuto její blízkost prožíval.??

P. Ján Jakubovič CM