1.6.
Začátkem všech ctností a počátkem moudrosti je bázeň Boží.

2.6.
Zamiluj si pokoru – zaštítí tě před hříchy. 

3.6.
Bůh přebývá v člověku se širokým srdcem.

4.6.
Pýcha a povýšená mysl svrhly ďábla z nebes; pokora a poslušnost vynáší člověka ze země do nebe.

5.6.
Utíkejme před nenávistí a svárem.

6.6.
Zbav se oka lstivého a získej oko prosté.

7.6.
Neopouštěj vůli Boží, kvůli plnění vůle lidí. 

8.6.
Chudoba není ničím jiným než zdrženlivostí a spokojeností s vlastním postavením. 

9.6.
Tvůj jazyk nechť je ovládán tvým rozumem; slova pronášená nerozvážně – to je bodláčí a trní. 

10.6.
Nikomu nenavrhuj a nikoho neuč to, co sám nejdříve nevykonáš.

11.6.
Modlitba konaná s nedbalostí a leností – to jsou prázdná slova.

12.6.
Neupevňuj ve své duši dříve spáchané hříchy stálým přemýšlením o nich, aby se v tobě neobnovovaly. 

13.6.
Ať jsi kdekoliv, Boha měj stále před svýma očima. 

14.6.
Nereptej a nedovol si kohokoliv urazit. 

15.6.
Zmužilá odvaha není ničím jiným, než přebývání v pravdě spolu s pevným vzdorováním neviditelným nepřátelům. 

16.6.
Nikdy nevynášej nad nikým soud.

17.6.
Nebuď neposlušný.

18.6.
Pěstuj moudrost – mlčenlivostí zavři ústa svých pomlouvačů. 

19.6.
Na začátku každého dne se připravuj, jakoby tento den měl být poslední v tvém pozemském životě; tak se ochráníš před hříchy.

20.6.
Střez se rozzlobit na kohokoliv – odpouštěj všem. 

21.6.
Zamiluj si práci. Tělesná práce přináší srdci očištění.

22.6.
Žádná hanba není horší, než takové zneuctění, kdy člověk uvrhne bližního do žalu či bolesti nebo se nad ním povyšuje. 

23.6.
Každodenně umírej, abys žil věčně. 

24.6.
Nedávej sluchu zkazkám o zlu svého bližního; buď lidem přítelem a získáš život. 

25.6.
Neobávej se pomluv a zneuctění od lidí.

26.6.
Nerozmnožuj slova; mnohosloví tě vzdaluje od Ducha Božího. 

27.6.
Hřích, který jsi spáchal, neskrývej před svým duchovním otcem. 

28.6.
Nikoho pod žádnou záminkou neusvědčuj z jeho nedostatků.

29.6.
Zlomyslnost poskvrňuje tělo. Je-li vpuštěna do srdce, zahubí je. 

30.6.
Ve všem svém chování a počínání zachovávej skromnost.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.

Cestovali jsme autem. Zastavili jsme se v Praze u mariánských rodin a pak jsme spěchali k rodině do Dubna u Příbrami.  Přivítali nás s láskou.  Dlouho do noci nám rodině vyprávěli o svých starostech a bolestech s dětmi, které si vzali k adopci z dětského domova. V pubertě jim utekli a nyní jsou dva z nich ve vězení. David má svou rodinu a tři děti. Rodiče se o ně starají, aby z nich nebyly děti ulice. Je to dar, že máme takové rodiny pevné víry a důvěry v Boha. Bylo pro nás povzbuzení, jak dokážou přijímat s vírou i  velké životní zkoušky a bolesti. Panna Maria, matka rodin, jim pomáhá,  jak sami řekli, a vede je  po cestě víry a lásky Boží.

V úterý ráno jsme navštívili další mariánské rodiny v Rosovicích a v okolí Příbrami. Odpoledne jsme se odebrali na Svatou Horu do kláštera,  kde bylo v 15 hod. setkání  mariánských rodin, mládeže, dětí a také členů  konference sv. Vincenta -  Panny Marie Svatohorské. Páter Lubomír promítl prezentaci o křtu, pomodlili jsme se společně desátek růžence, popovídali si a nakonec si všichni vytáhli na papíře napsanou myšlenku. Následovalo  malé pohoštění, podívali jsme se na jejich kroniku a vyslechli povídání plné starostí ale i radosti. Po setkání jsme šli poděkovat svou účastí na mši svaté v 17 hod.  Při této příležitosti si všichni obnovili své mariánské závazky a páter Lubomír nás povzbudil, abychom se s důvěrou obraceli v našich potřebách k Panně Marii, prostřednici všech milostí, jejíž svátek jsme právě toho dne 8. května slavili. Bylo velkou posilou a povzbuzením být u naší Matky na tomto vzácném poutním místě, kde rozdává své milosti těm, kteří ji s důvěrou prosí.

Ve středu po snídani pokračovalo naše putování po SMM.  Cestovali jsme do pelhřimovského kraje – do Vyskytné. V 17 hod. zde byla mše svatá, po ní následovalo setkání, společné sdílení a modlitba.

Ve čtvrtek jsme opět navštívili rodiny a ubírali jsme se do Uherského Brodu, kde nás už čekaly děti a sestřička Milada z řádu Neposkvrněného početí Panny Marie. Měla vše připravené na slavení mše svaté v kapli. Při mši bylo po zásvětní modlitbě přijato 10 dětí do andělského spolku. Dostaly žluté stuhy, četly prosby a nesly obětní dary. Bylo vidět, že jsou šťastné, oči jim přímo zářily radostí. Také rodiče se radovali. Děkovali, že se jejich děti odevzdaly pod ochranu Neposkvrněné Matky, která nás všechny dovede k našemu cíli. Po mši jsme dětem rozdali malou pozornost na památku, podívali se na krátkou prezentaci o svaté Kateřině Labouré a prezentaci o SMM. Děti ze skupinky čekatelů nám připravily překvapení a zahrály nám scénku z reálného života – jak pomoct někomu, kdo je v nouzi. Následoval biblický tanec a nakonec jsme ochutnali dobré cukroví, které maminky napekly a v příjemné atmosféře jsme si povídali.

Po namáhavém dni jsme se rozloučili a šli dál. S noclehem na nás čekala  rodinka v Kunovicích.

V pátek ráno jsme se ubírali na Velehrad a do Dolního Újezdu u Litomyšle.  Tady nás na faře čekal obětavý pastýř páter Adam a čekatelka Dominika, která pomohla s přípravou setkání mladých a rodičů dětí, aby se mohlo SMM zase rozhořet ve farnosti, kde sdružení pred 10 lety fungovalo. Podívali jsme se také na prezentaci, rozdali mariánské materiály a letáky. Nechyběly veselé hry a soutěže. Společnou modlitbou jsme poděkovali za krásný a bohatý večer.

V sobotu ráno jsme po mši svaté a snídani jeli do Hradce Králové k sestrám de Notre Dame, abychom jim předali informace o SMM. Promítaly se prezentace o SMM a svaté Kateřině Labouré. Sestry byly nadšené a mají zájem dělat něco pro duchovní dobro dětí a mládeže. Budeme se tedy za tento rozvoj společně modlit a prosit matičku o její požehnání…Odpoledne jsme přijeli do Loštic, kde probíhal farní den. Popovídali jsem si s farníky. Je moc pěkné, jak se lidé umí zabavit, popovídat si, vzájemně se povzbudit a obohatit.

V neděli brzo ráno jsme vyrazili na poutní místo do Vranova u Brna. Zde nás čekalo milé malé společenství Mariiných dítek a také čekatelé a děti, které měly být přijaty do andělského spolku. Bratr Milan se jim obětavě věnuje a pravidelně se s nimi setkává. Povídali jsme si o darech Ducha svatého a vytahovali si papírovou holubici, na niž byl dar pojmenovaný.

I tady jsme promítli prezentaci a následně byli zváni k malému pohoštění.

Po setkání byla mše svatá s přijetím do čekatelství a do andělského spolku a také obnova zasvěcení. Po obědě skončilo naše putování po SMM. Děkovali jsme, že nás Neposkvrněná Matka po celou dobu provázela svou ochranou a požehnáním. Věříme, že tato cesta přinese požehnání a plody pro rozvoj díla Panny Marie v Česku.

Deo Gracias

Sestra Margita Grobarčíková DKL
Páter  Lubomír Konfederák CM

Více fotek na www.facebook.com/smmcz.

Matka Tereza 

s potešením oznamujeme, že ďalšie medzinárodné stretnutie mladých Vincentskej rodiny sa uskutoční v Brazílii v júli (červenci) 2013, pár dní pred ďalšími svetovými dňami mládeže (SDM).

Téma tohoto stretnutia bude „Vincentíni: misionári charity, poďme k chudobným!“. Po niekoľkých stretnutiach organizačnej komisie sme sa rozhodli zorganizovať medzinárodné stretnutie v Belo Horizonte od 19. do 21. júla 2013. Účastníci sa začnú schádzať od 18. júla na letisku v Belo Horizonte. Môžeme ubytovať až 2000 mladých z celého sveta na jednom mieste!

Aktuálne plánujeme program na tri dni. Už teraz vám môžeme povedať, že budú prebiehať katechetické stretnutia na tému misií, charity a nových foriem chudoby. Spolu s lokálnymi rodinami zorganizujeme festival brazílskej hudby a tanca.

V nedeľu 21. júla odídeme spoločne do Rio de Janeiro, aby sme sa ako vincentská rodina zúčastnili SDM. Budeme ubytovaní v školách (skupiny podľa jazykov) v centre mesta Rio de Janeiro. Po skončení SDM  sa môžu účastníci vrátiť späť do svojich krajín buď priamo z Rio de Janeiro alebo cez Belo Horizonte.

Posledné medzinárodné stretnutie Vincentskej rodiny v Madride 2011 bolo veľkým úspechom vďaka vašej nadšenej účasti zo všetkých kútov zeme.

V priebehu nasledujúcich týždňov plánujeme spustiť internetovú stránku venovanú tejto udalosti a poskytovať tak všetky potrebné informácie o stretnutí v rôznych jazykoch.

S pozdravom

Organizačná komisia

List v angličtine.pdf

Zjevení se postupně měnilo:

V prvním výjevu stála Panna Marie na bíle polokouli. Nohama šlapala po hlavě hada. V rukách držela malou zlatou kouli, na které byl vztyčen kříž. Zároveň jsem slyšela vnitřní hlas: “Tato koule představuje celý svět a každého člověka zvlášť.” Na prstech Panny Marie se potom objevily prsteny různé velikosti. Zrak měla obrácen k nebi, jakoby Bohu obětovala celou zeměkouli. Potom se obraz změnil.

Neposkvrněna přichází, aby nás chránila před zlem – šlape hlavu hada. Z Paříže se v 19. století šířily do celého světa novodobé nebezpečné bludy, které odváděly lidi od Boha.

V druhém zjevení ke mně sklopila svůj pohled a ruce obrátila k zemi. Z prstenů začaly dopadat na zem překrásně zářící paprsky. Poznala jsem, že “krása a jas paprsků, tak nádherných, je symbolem milostí, které Boží Matka rozdává všem, co o ně prosí”. Některé drahokamy však nezářily – “to jsou milosti, o které lidé neprosí”. Pochopila jsem, že “Panna Marie ráda rozdává milosti a je jí velmi milé, když ji prosíme o pomoc”. Vtom se kolem ní v oválném rámu utvořil nápis ze zlatých písmen: “Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.” Panna Maria mě vyzvala: “Je potřebné dát razit takovou medaili! Ti, kteří ji budou nosit posvěcenou a budou se zbožně modlit povzdech, který je na ní, budou pod zvláštní ochranou Boží Matky.”
Co je třeba napsat na druhou stranu? Na to se ukázal třetí výjev – opačná strana medaile. Jasně jsem viděla písmeno M a v něm byl vsazen malý kříž. Pod ním byly dvě Nejsvětější Srdce Ježíše a Marie. Dostala jsem odpověď: “M a dvě srdce řeknou dost!”

První medaile: Lazarista, otec Aladel, Kateřinin zpovědník, požádal o souhlas k ražení medailí od pařížského arcibiskupa Mons. de Quélena, kterého zjevení Panny Marie velice zaujalo: “Vyzařování paprsků Slunce spravedlnosti – Krista, jaké je to krásné vysvětlení tohoto tajemství! Panna Maria, zahalena sluncem, chce vyzařovat Toho, kterého porodila světu. Tady nic neodporuje ani víře, ani zbožnosti. Naopak, může to zvelebnit Boží slávu. Proti ražení medaile nemám námitky!” Tehdy ještě nebylo vyhlášeno dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie. Medaile k tomu připravila lidská srdce. 30. června 1832 zhotovil mistr Vachette prvních 1500 kusů těchto obyčejných medailí z laciného kovu. Dcery křesťanské lásky je začaly rozdávat a zanedlouho nastala přemnohá uzdravení a obrácení. Lidé medaili již od roku 1834 začali spontánně nazývat: Zázračná medaile. Medaile velice rychle překročila hranice Paříže a v roce 1839 jich bylo po celém světě rozšířených více jak 10 milionů!

Z jejich rukou září paprsky Božích milostí, kterými nám chce pomáhat, abychom dosáhli spásy. Boží Matka si zvolila jednoduchý prostředek: medaili z obyčejného kovu a důvěru svých dětí. To může mít každý!

Svatá Kateřina Labouré měla od dětství velikou důvěru a lásku k Panně Marii, proto ji Bůh mohl svěřit své plány. Dvacetidvouletá vstoupila do společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincenta de Paul, aby zasvětila svůj život službě chudým. Noviciát začala v Paříži, v Mateřském domě na ulici Rue du Bac, 21. dubna 1830. Potom sloužila v Reuilly, na předměstí Paříže, v domě pro staré lidi. Tady strávila 46 let, celý svůj život. Vykonávala běžné práce pro nemocné, v kuchyni, na hospodářství a na vrátnici. Zjevení Panny Marie zachovala v úplné tajnosti. Věděl o nich jenom její zpovědník, otec Aladel, který byl vázán zpovědním tajemstvím. Nikdo netušil o jejím velkém zjevení. Plnila každodenní povinnosti přesně tak, jako plnila žádost Boží Matky, aby se začala razit medaile. Kateřinina pokorná tichost a věrnost udělaly její život svatým. Když na sklonku života musela své tajemství říct představené, vyjádřila se o sobě: “Byla jsem pouze nástrojem. Svatá Panna se nezjevila kvůli mně, ubohé. Vybrala si mne, nevzdělanou, proto, aby se nemohlo o ní pochybovat”. Sedmdesátiletá sestra Kateřina zemřela 1. prosince 1876 a dne 27. července 1947 byla svatořečena.

Nestačí tedy pouze medaili přijmout, ale máme povinnost splnit její poselství. Nosit medaili znamená dát Marii přístřeší v našem srdci, vzít si ji k sobě domů a vroucně se modlit: “Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme!”

Přeloženo z www.vincentini.sk.

Přihláška na Mariánský tábor ke stažení zde (verze pro MS Word zde)

Datum: 7. – 14. 7. 2012
Místo: Nová Cerekev u Pelhřimova
Cena: 1900,– Kč
Ubytování: na faře ve vesnici, na matracích ve vlastních spacácích
Strava: 5× denně, pití bude k dispozici po celý den (Vaříme si sami, budeme s sebou mít kuchaře)

Bližší informace: s. Margita Grobarčiková
(mobil: 724 772 348, e-mail: margita.dkl@gmail.com )

Pozvánka na tábor.pdf (verze pro MS Word)

V tomto čísle si můžete si přečíst (prozatím jenom v angličtině):

• Zpráva Velikonoc (zamyšlení nového dobrovolníka Jorgeho Salazara)
• Novinky z krajin
• Svědectví ze ZMM Slovensko
• a mnoho dalších informací

2.4.
Od sebepoznání k poznání Boha snadno dojde ten, kdo v Písmu pokorně, ne opovážlivě bádá.

3.4.
Člověk má z vědění tolik, kolik skutkem koná.

4.4.
Zvěstujte chválu Boží a kažte všem lidem tak, aby každou hodinu, a když vyzvánějí zvony, vždy
veškerý lid na celé zemi vzdával chválu a dík všemohoucímu Bohu.

5.4.
Bůh můj – mé všechno!

6.4.
Kdykoli vidíme nebo slyšíme, že lidé mluví nebo dělají zlé, nebo urážejí Boha, pak dobrořečme,
dobře čiňme a chvalme Boha.

7.4.
Abyste lépe splnili Boží příkaz ke spáse svých duší, hleďte, aby mezi vámi byl mír, svornost
a svazek nerozlučné lásky.

8.4.
Střezte se závisti, která je počátkem naší zkázy.

9.4.
Musíme se stydět, že se při modlitbě necháváme odvracet neužitečnou roztržitostí, když
oslovujeme Krále.

10.4.
Zahálka je pařeništěm všech zlých myšlenek; proto musíme vždy pracovat, abychom se neoddali
nečinnosti a nesvolili srdcem nebo jazykem k nedovoleným věcem.

11.4.
Snažte se, aby se vaše učenost a moudrost ve vás neobrátila v nevědomost a pomatenost.

12.4.
Kdo jsou postaveni nad jiné, ať se chlubí tímto úřadem jen tak, jako kdyby byli určeni k
mýt bratřím nohy.

13.4.
Máme často navštěvovat kostely a ctít a vážit si duchovních, a to pro jejich úřad, neboť oni mají
moc nad nejsvětějším tělem a krví našeho Pána Ježíše Krista, které obětují na oltáři, přijímají
a podávají ostatním.

14.4.
Kde je láska a moudrost, tam není strach ani bezradnost.

15.4.
Kdybych náhodou potkal z nebe přicházejícího světce, a současně i chudého, prostého kněze,
nejprve bych vzdal čest knězi a políbil mu ruku a pak bych se světci omluvil: Měj strpení,
neboť ruce tohoto kněze se dotýkají Slova života a tím mají moc nad něčím, co všechno lidské
přesahuje.

16.4.
Kde je pokoj a rozjímání, tam není neklid a rozčilování.

17.4.
Celé lidstvo ať se chvěje, celá země ať se třese a nebe ať jásá, když na oltáři je v rukou kněze
Kristus, Syn živého Boha.

18.4.
Mějme se bedlivě na pozoru, abychom nebyli půdou podél cesty či trním zarostlou zemí, jak
praví Pán v

19.4.
Nebe i země by se měly klanět jménu Páně!

20.4.
Svého nepřítele miluje doopravdy ten, kdo se nermoutí nad bezprávím, které mu nepřítel dělá,
ale kdo pro lásku Boží se trápí nad hříchem v jeho duši a prokazuje mu svou lásku

21.4.
Buďme pevně přesvědčeni, že nám patří jen chyby a hříchy.

22.4.
Hřeší ten člověk, jenž požaduje od svého bližního víc, než sám chce dát Pánu Bohu.

23.4.
Co chceš, Pane, abych učinil?

24.4.
V moci jazyka je život a ne smrt jen proto, že jazyk není jen nástrojem chuti, ale hlavně řeči.

25.4.
Hříšník se dovede postit, modlit se, plakat, vlastní tělo trestat, ale nedovede toto: zůstat svému
Pánu věrný.

26.4.
A ani zlí duchové ho neukřižovali, ale tys ho ve spolčení s nimi ukřižoval a dosud křižuješ, když
máš své potěšení v neřestech a hříších.

27.4.
Uvažujte a nahlédněte, že „den smrti se blíží“. Proto vás prosím se vší možnou uctivostí,
abyste pro starosti a péči o tento svět, kterou máte, nezapomněli na Pána a nesešli z cesty jeho
přikázání.

28.4.
Blahoslavený člověk, který snáší svého bližního v jeho křehkosti právě tak, jak by si sám přál,
aby on ho snášel v podobném případě.

29.4.
Prosím vás, abyste slova našeho Pána Ježíše Krista přijali s pokorou a láskou, ochotně podle
nich jednali a dokonale je zachovávali.

30.4.
Pán ať ti žehná a ochraňuje tě. Ať nad tebou rozjasní svou tvář a smiluje se nad tebou. Ať
k tobě obrátí svou tvář a naplní tě svým pokojem.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.