9. května 2012, Martina Veselá, Brno

Rulandské šedé pozdní sběr 2010, Vinařství Svatého Tomáše, Malé Žernoseky, Litoměřicko

Odrůda: Rulandské šedé
Rok: 2010
Zatřídění: jakostní přívlastkové – pozdní sběr,  suché
Alkohol: 13,0 % obj.
Cukernatost: 23,0°NM
Zbytkový cukr: 1,6 g/l
Vinařská oblast: Čechy
Podoblast: Litoměřická
Obec: Malé Žernoseky
Viniční trať: Na Dobraji
Č. šarže: 10-001

Moje první recenze se započala jednoho jarního večera na sociální síti známé jako Facebook.com. Pan Horešovský na tamní profil Vinografu vyvěsil, že hledají nové recenzenty a že vymění recenzi za lahev vína. Na to jsem mu napsala, že klidně a tak to celé vlastně začlo. Ozval se mi a já dostala za úkol vybrat si víno. Jako milovník spíše sladších vín jsem zvolila původně polosladké Rulandské šedé od Školy Valtice z Mikulovska. Ovšem stalo se, že pan Horešovský moji odpověď s výběrem dostal pozdě a jal se mi vybrat sám – zvolil stejnou odrůdu, ovšem od Vinařství Svatého Tomáše z Malých Žernosek na Litoměřicku. Maličko jsem se bála, že jako suché víno bude kyselejší, ale protože s Rulandským šedým mám vesměs jen dobré zkušenosti a snad nikdy jsem neměla z této odrůdy nic, co by se vyloženě nedalo pít, a zároveň jsem byla zvědavá na víno z Čech, protože jakožto dívča z Moravy jsem v brněnských vinotékách na mnoho českých vín nenarazila a žádné z nich ještě neochutnala, souhlasila jsem a tak tedy spatřila světlo světa tato recenze.

Odrůda

Rulandské šedé není potřeba dlouze představovat, je to známá starobylá odrůda francouzského původu, dnes s celosvětovým rozšířením. Mezinárodně se používá jeho původní francouzský název Pinot gris, lze ho ovšem najít i jako Pinot Grigio (italsky) nebo Ruländer v Německu podle obchodníka J.S. Rulanda a pod dalšími názvy. Vznikla spontánní pupenovou mutací z Pinot noir, tedy Rulandského modrého. Jeho základní charakteristikou jako jakostního vína je podle wineofczechrepublic.cz: Zlatožlutá barva, medově nasládlá vůně s jemným pomerančem Velmi plné víno, obvykle s vyšším obsahem glycerolu i alkoholu, harmonické, vláčné s utlumeným působením kyselin a s dlouho trvající dochutí[1]. V závislosti na regionu se však mohou objevovat chutě různého jiného ovoce a jiné barevné odstíny.

Víno

A teď už konečně k Rulandě šedé od Svatého Tomáše. Elegantní podlouhlou úzkou láhev z tmavého hnědého skla, která spolu s vinětou nadepsanou písmem v historickém stylu – něco alá švabach, ale čitelnější – vytvářela dojem starobylosti a zároveň důvěryhodnosti prověřené časem s odkazem na tradici, jsem nechala řádně nachladit. Tak abych alespoň odhadem v bojových podmínkách na koleji, kde jsme víno s drahou polovičkou u příležitosti prvního máje vypili, dosáhla správné teploty podávání, která by měla být 9-11 °C pro bílé suché víno pozdního sběru. Zátku z poctivého korku jsem vytáhla a za ní se ukrýval mok zlatožluté barvy, s odlesky do slámova nebo světlého medu (například lipový nepastovaný má často takovou barvu). Po přivonění byla cítit především lehká a svěží, přitom však poměrně intenzivní, vůně bílých hroznů, prakticky prostá jiného ovoce. Stejně tak i v chuti bylo zajímavé a netypické, že mi nepřipomínalo jiné ovoce než právě chuť bílých bezpeckových hroznů. V jejím úvodu překvapila příjemně pikantní mírně štiplavá intenzivní kyselinka, která se postupně zaoblila až do jemnějších mírně sladších tónů vzadu při polknutí. Na jazyku poté zůstávala poměrně dlouhá  příjemně nakyslá dochuť, která po vymizení ponoukala k dalšímu doušku. Nutno říci, že po ohřátí skleničky na pokojovou teplotu se kyselinka upozadila, ztratila na příjemné štiplavosti a chuť se více zakulatila do sladkých ovocných tónů bílých hroznů, což ovšem bylo spíše na škodu, protože mírné štipkání na jazyku mi přišlo osvěžující. Velmi kladně hodnotím, že zde nebyl cítit tvrdý „alkoholový dojezd“, nemám to u vín ráda a je to pro mě ukázkou kvality, stejně jako to, že víno nebylo přesířeno. Příjemně překvapilo, že ač se jednalo o suché víno, chutnalo relativně sladce, tak na hranici s polosuchým.

Shrnutí a doporučení

Závěrem bych chtěla shrnout, že se jedná o víno atypické svojí výraznější kyselinkou a chutí svěžích bílých hroznů bez pecek, zajímavé tím, že bylo prosté chuti jiného ovoce. Je to víno vyvážených chutí, počáteční kyselinku doplňuje pozdější zaoblená nasládlost. Zakousla bych si k němu nejlépe zelené olivy plněné mandlemi, případně tuňákem nebo lososem, které by ladily svojí nakyslostí. Ze sýrů bych zvolila ty neutrální nekořeněné plísňové – camembert či  hermelín. Je obecně známo, že Rulandské šedé se hodí k bílým masům, tedy rybám a drůbeži, k tomuhle konkrétnímu bych jako optimální viděla jednodušší nepřekořeněné pokrmy s bylinkami jako je bazalka nebo provensálské koření.

Organoleptická analýza:

Viněta a láhev: Dlouhohrdlá úzká láhev z tmavěhnědého skla s bílou etiketou popsanou černým písmem v historickém stylu. Působí elegantně, starobyle a důvěryhodně s odkazem na tradice.
Vůně: Lehčí svěží vůně bílých hroznů, prostá jiného ovoce.
Barva: Střední tóny žlutozlaté, do slámova nebo jako světlý med.
Chuť: V počátku příjemně pikantně štiplavá kyselinka, vzadu se zaoblí do sladších tónů, po polknutí zůstane mírná příjemně nakyslá poměrně delší dochuť. Nepřipomíná jiné ovoce než bílé hrozny. Vyvážený poměr cukrů a kyselin. Na suché víno relativně sladší, až na hranici s polosuchým.

_____________________________________________
[1] www.wineofczechrepublic.cz  [online] [cit. 05.05. 2012] Dostupné na www: http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?lang=cz&id=3

Ovšem taky mi bylo vytčeno, že textík je příliš paušalizující a že bych s tím měl něco udělat. Tak tedy dobrá. Udělali jsme video o kyselinách, cukrech a ročníku 2011 a 2010. Znalcům tahle informace nepřinese nic extra nového, přesto si myslím, že je dobré se nad vínem, které dostanete někde do skleničky, trochu zamyslet. 

Všechno souvisí se vším, s ročníkem do jisté míry souvisí i téma přirozených a “méně přirozených vín”. Vinař, který se snaží dělat vína autentická (a nemyslím tím pejorativně hned Autentisty), se snaží o přirozenou harmonii ve víně a s ročníkem, s tím nevyzpytatelným pacholkem, musí mimořádně pečlivě pracovat. Vinař “technolog” je mnohem více v klidu, protože ten svá vína dožene cukrem, kyselinou, technologií výroby a různými upravujícícmi preparáty. Příliš hlavu si dělat nemusí, protože ví, že víno nějak zvládne ve sklepě. A většinou zvládne. Slušně, někdy výborně, někdy hůře.

Vinař, který nechce různé pomůcky používat nebo nadužívat, je v určité nevýhodě, a hlavně má o dost víc práce a starostí. Jednak musí být neustále bdělý a sledovat počasí, tlak plísní, vývoj kyselin a cukrů ve víně, průběh sezóny a fenolickou zralost hroznů… a rozhodovat se o svém postupu každý den. Ve výsledku je jeho víno navíc mnohem náchylnější na ročníkové i odrůdové odchylky v projevech. Specifický problém řeší také vinař, který hrozny kupuje, a nemá bezprostřední vliv na jejich kvalitu a vývoj… A nebo také neřeší.. V tomto vždycky více věřím vinařům s vlastními hrozny.. 

Přesto všechno, přes nekonečnou kombinaci možností a specifik ročníků a možností a různých spefik podmínek vinařů (aby se v tom koza vyznala!), jsou mezi vinaři skuteční umělci, kteří dokážou využít všech výhod i nevýhod ročníku a dalších nevyzpytatelných vlivů ve svůj prospěch. Takové si u nás a pro nás (vás) vybíráme především. Zeptejte se našich barmanů !

Tož, Vávro, dejme další do sebe !

Pokud Vás více zajímá problemitka kyselin a cukrů ve víně, případně srovnání ročníků 2010 a 2011, prohlédněte si též naše loňské video týkající právě ročníku 2010… ZDE

Pomalu ale jistě se na světlo boží (tyhle mlýny prostě melou) dostávají informace, které Vinařský fond “a jeho lidé” tak pečlivě po léta tajili a chránili a je jasné, že Vinařskému findu zvoní hrana – alespoň v té podobě, ve které je dnes.

Jestli je to dobře nebo špatně si každý zodpoví sám, ale rád bych vzkázal všem rozčíleným nebo znejistěným vinařům (hlavně těm poctivým, co co se bojí o dropty z vinařských peněz), že za ohrožení vinařského balíku peněz může Vinařský fond sám svou dlohodobou, nehoráznou a přezíravou politikou praktikovanou při přerozdělování, a jeho lidé svým deformovaným a bolševickým myšlením, kterému jsou lhostejné takové právní a výsostně demokratické principy jako je např. veřejný dohled nad veřejnými prostředky.

To, že se prostředky Vinařského fondu kradou, je jasné již léta. Já si jen přeji, aby za to nesli přímou odpovědnost konkrétní lidé, co onen neprůhledný a skrytý systém polopodvodné správy budovali. Jsou to samozřejmě především lidé, kteří rozhodovali a rozhodují v Radě fondu, je to jeho ředitel a koneckonců jsou to i vinaři sami, zejména ti odpovědní ve vinařských institucích, kteří se často prolínají v několika kumulovaných funkcích a tvoří tak neproniknutelnou hradbu mezi vinařskou veřeností a systémem rozhodování o financování jako takovým . Všichni tito jsou přímou součástí vybudovaného systému, jehož jeden z výsledků si můžeme přečíst v následujícím článku týdeníku EURO. Bylo by hezké, kdyby to byl počátek, jak jedovaté klubko začít rozmotávat.  Co třeba NKÚ? Nebo státní zastupitelství či ostatní orgány činné v trestním řízení, jejichž postup je v takových případech dán nejen až na nějaký přímý podnět, ale ex officio (tedy z úřední povinnosti)?

Celý materiál zde, (PDF, 4.5MB)
Úvodní článek pak zde, (PDF, 680kB)

Vinařská asociace ČR (klikni) připravuje návrh na transformaci Vinařského fondu a při této příležitosti vítá podněty ze strany vinařů členů i nečlenů Vinařské asociace ČR s cílem zapracování jejich podnětů do tohoto návrhu.

Martin Zahradníček, 22. dubna 2012

Motto vinařství: co nejvyšší kvalita za rozumnou cenu.

Cuvée Veltlínské zelené + Chardonnay
ročník: 2010
výrobce: vinařství Kosík
vinařská oblast: Morava
vinařská podoblast: Slovácká
vinařská obec: Tvrdonice
viniční trať: Nové vinohrady

Analytické hodnoty: alkohol 12%, kyseliny 8,3 g/l, zbytkový cukr 11,8 g/l.

Ve vzhledu je víno čisté, průzračné se světle zelenožlutou barvou. Ve víně je patrné lehké perlení, které se vytratí po krátkém zatočení se sklenkou. Jemná ovocná vůně s tóny banánu a velice lehké aroma zeleného jablka a lipového květu. V chuti je víno svěží s atributy obou použitých odrůd. Tělo středně plné a středně dlouhá dochuť. Víno k okamžitému pití. Vhodná kombinace k vínu: chřest, bílé ryby, krevety na grilu případně lehký letní salát.

Ocenění: Valtické vinné trhy 2011 – bronzová medaile, Vinum Juvenale 2011 – zlatá medaile, Cuvée Ostrava 2011 – stříbrná medaile.

Víno je součástí „Nejlepší kolekce vín za rok 2011“, která byla oceněna v rámci soutěže „Vinař roku“.

Hledali jsme vína suchá. Špatnou zprávou je, ročník 2011 jich moc nenabízí. A musím říct, že to vůbec nechápu. Většina vinařů – slaďochů nám tvrdila, že to lidi rádi pijou (no u nás tedy ne). Obligátní věta, kterou jsme slyšeli takřka všude, byla: “Každý se ptá, zda máme suché víno, ale nakonec první zmizí sladké”. Dokonce nám jeden vinař řekl, že uvažuje o známce “Suché bílé” se zbytkem 22 gramů na litr :-) Nicméně zkuste takového vína vypít láhev. A každý den :-) A to jsme dostávali ochutnat vína i s více než 30 g/l, dokonce i přes 50 g/l. A nikoli výjimečně… 

Myslím, že argumenty o složitém ročníku 2011 s nízkými kyselinami a vysokými cukernatostmi hroznů jsou výmluvou. Tedy nikoli že by to nebyla pravda. Ale myslím, že to není důvod vyrobit sladký ročník. Myslím, že to, že je složitý ročník, se dozvídáme každý rok. Zato vím jistě, že existují vinaři, kteří mají prakticky celou produkci složenou z vyvážených, dobře udělaných suchých vín. A to ze stejných poloh, jaké mají jejich sladcí sousedé. Je to tedy jen (resp. do velmi podstatné míry!) otázka filozofie a vinařského umu, jak v daném ročníku za daných podmínek udržet vytčenou kvalitu a přijatelný zbytek cukru při dobré vyzrálosti hroznů. Ve výsledném produktu se samozřejmě odráží velký podíl práce na vinici a mnoho vinařů bohužel hrozny kupuje, místo aby si je vypěstovali sami. Často je to samozřejmě nutné, ale znamená to mj., že  vinař musí vzít to, co je, a nemůže přitom ovlivnit styl ani kvalitu hroznů. 

Ostatně, neexistuje lepší příklad problémového ročníku, než ten předchozí – 2010. Ten byl vskutku složitý, až extrémní, a prověřil dokonale znalosti a dovednosti vinařů přímo “na dřeň” v celé šíři tohoto oboru. A přesto vína 2010 některých vinařů byla a jsou naprosto excelentní. Narozdíl od vín těch, kteří to nezvládli. Prostě: jak to kdo umí.  

Ale zpět k 2011. Měl jsem za to, že naši vinaři mají období vysokých zbytků cukru a honby za vysokými přívlastky za sebou. Těšil jsem se, že po těch všech cukrových rocích už to konečně vzdají. Že už se jim doneslo, že se to nedá pít. Ale zjevně nikoli. Škoda. Morava si tak přinejmenším o další ročník opět odkládá nějaké hypotetické přiblížení konkurenceschopnosti. Nebo aspoň srovnatelnosti.

Objevem Vinografu je naopak bílovické vinařství Hrdina & dcera. Ne že by to bylo vinařství neznámé či nové. Ani nám. Ale neměli jsme nějak zatím příležitost :-). Ovšem pan Hrdina, zprvu poněkud nepřístupný chlapík, nám nakonec odprezentoval plejádu vín, která nás prostě dostala. Je zkrátka vidět, že vinař s jasnou představou a také dobrou (nejen) degustační zkušeností ze světových vinařských destinací, je pro naše vinařství požehnáním. Předpovídám panu Hrdinovi a jeho dceři velkou budoucnost, protože vinař, který je ochoten cestovat a konfrontovat svoje znalosti, má obrovskou konkurenční výhodu. Škoda, že stále ještě drtivá většina jeho kolegů si to neuvědomuje a nemá čas ochutnat ani vína svých sousedů (snad s občasnou výjimkou obecních koštů, což ale bývá přehlídka stále stejné podprůměrné nebo průměrné kvality) .  

Na jedné straně si zvykáme číst o úspěších vinařů jako je Jožka Valihrach a jiných. To je samozřejmě oblíbeným argumentem propagandy našich vinařských institucí, pod jejichž masáží bychom snad mohli dojít k pocitu, že naše vína jsou vynikající. Bohužel nejsou. Jsou to spíše excesy. Realita tuzemského průměru je tristní. Pokud se zlepšujeme, vězme, že ostatní země také, a bohužel často rychleji než my. Dokud se bude náš vinařský stav bít v hruď namísto nastavení zrcadla pravdy, dokud bude vydávat Salón vín za vrchol kvality místo systematického vzdělávání našich vinařů kvalitně připraveným edukačním programem, nebudeme mít nikdy šanci začít vážně konkurovat vinařskému světu. A to ani poměrem “cena / výkon”.

Budeme hledat dál. To ostatně děláme kontinuálně. Také nás čeká cesta po české vinařské oblasti – Mělník, Žernoseky, Litoměřice… Budeme zkrátka jezdit tak dlouho, dokud nesestavíme takové portfolio, které bude vyhovovat jak vám, tak nám a hlavně naší představě o obecně kvalitním výběru vín. Což o to, bude to zase dobré :-) Jen je mrzuté, že je to pořád tak těžké…

Můžeme dávkovat na kila, nebo si přiďte s vlastním kyblíčkem. Zadarmo to ale nebude. Jedeme na barter ! Co nabídnete? Jsme připraveni obchodovat s vámi až do dna naší obří sklepní nůše :-)

Zajímavej chlapík, tenhle čokolatér Daniel. Nenápadnej… člověk by ho přehlédl… a když začne mluvit, zprvu vám klidně mysl odběhne k vlastním myšlenkám… Přesto vám zaručuju, že po krátké chvilce přijde okamžik, který vás vrátí zpátky. Nejdřív zpozorníte, pak se vám začnou rozšiřovat zorničky a bezděčně vyloudíte překvapený výraz… Podle nátury někomu poklesne i brada (jako mně) a dojde vám, že  máte před sebou profesionála, který o “tom svém” hodně ví. Jednoho z těch vzácných, co nikdy nejdou po povrchu a své znalosti i dovednosti nabyli tvrdou prací kombinovanou mimořádným talentem. Tihle lidé mě fascinují. Míjíme je na ulici a vůbec nevíme, že jsou to právě oni, kdo náš svět opravdu někam posouvá…

Kromě toho je pan Syrový vtipný pán, s kterým si máte pořád co povídat. I když pominete téma čokolády, baví vás sedět s ním a mluvit. U mě je to rozhodně i tím, že jaksi máme společnou lásku k chutím a vůním, jakož i k hodnotám jako je terroir, lidská práce, tradice, kvalita… Obdivuji tyhle lidi a jejich odbornost a odpovědnost. A tak jsem díky panu Danielovi s překvapením objevil, že čokoláda je další z těch produktů či spíše oborů, které lze (je nutno) studovat celý život - stejně jako víno, koňaky, doutníky, sýry, kávy a jiné podobné fenomény, skrzevá které můžete procestovat celý svět a poznat osudy mnoha lidí, s nimiž přitom leccos sdílíte. To mě fakt baví !

S panem Syrovým jsme natočili video. A přitom jsme objevili i jednu božskou čokovinnou kombinaci, která vzala dech i jemu :-) I když je video delší než říkají všechny myslitelné poučky o pozornosti diváka, nedalo nám to toho moc vystřihovat… podívejte se  a hlavně přijďte ochutnat!

Pokud vás zaujme pan Syrový a jeho parta, pokračujte klidně na adrese http://www.xococlub.cz/ !