Ať už jde o mikrofony, zvukové karty, reprobedny, sluchátka, klávesnice, myši, monitory, notebooky, tablety, mobily nebo cokoli dalšího, zpravidla to pro mě znamená minimálně půl dne, spíše ale několik dní perného zkoumání.

Je potřeba si nastudovat všechny parametry a často i fyzikální zákony na jejich pozadí. Ideálně pochopit produkt skrz naskrz, poznat způsob jeho fungování a principy, na nichž staví.

Pak na základě reálných zkušeností, vlastních i cizích, identifikovat ty důležité vlastnosti, což bývá v džungli marketingových prázdných výrazů nezřídkakdy problém. Potom prozkoumat trh, jaké modely lze vůbec aktuálně sehnat a jestli by u některých nedostupných nestálo za to objednat je případně ze zahraničí. Určitým vodítkem mohou být všelijaké testy a žebříčky, ale nejde se řídit čistě jimi, protože mohou mít úplně jiné priority než vy. A také může jít jen o jakýsi odfláknutý výběr od neodborného autora, nebo žebříček nemusí být úplně nezávislý, nebo mohou v jinak velice kvalitním žebříčku naprosto chybět někteří důležití výrobci nebo novější modely.

Obvykle je také žádoucí zorientovat se ve značkách. Například mikrofon chcete kupovat od firmy, která se desítky let specializuje na mikrofony, ne od výrobce počítačových periferií.

Postupně se propracujete k užšímu výběru několika variant a začnete nakoukávat a naposlouchávat hodiny recenzí, testů nebo demo nahrávek na YouTube, kde je však potřeba znalým okem identifikovat, do jaké míry jde o reklamu či marketingovou spolupráci a jestli autor videa vůbec ví, o čem mluví, a jen nepřeříkává scénář od výrobce.

Samozřejmě je výhodou, když něco vybíráte opakovaně a už to znáte z dřívějška. Ale stejně je většinou potřeba skoro celý proces absolvovat znovu, protože vývoj nezastavíte a leccos už může být od minule jinak.

Zásadním vstupním parametrem je cena. Ale nestačí jen prostě nastavit danou maximální cenu ve filtru, ale chce to počítat s nějakým prahem tolerance pro případ, že by se jen o pár set výš nacházel o poznání lepší produkt. Zároveň mít přehled, v kterých měsících vychází nové modely, a tím pádem se výrazně zlevní ty starší.

A když se někomu snažíte poradit, chce to trochu přemýšlet za něj, zjistit jeho potřeby a možnosti a domyslet, jak dobře to bude fungovat s jinými produkty a okolím. A také je potřeba být připravený navrhnout výrobek mimo původní zadání, který by mohl ve výsledku posloužit o dost lépe.

Navzdory všem peripetiím ale musím říct, že mě to pokaždé ohromně baví, cítím, že to má smysl, a výsledek obvykle stojí za to. Ale přesto občas přemýšlím, jestli tenhle přehnaně opatrný přístup není jen ztrátou času a následná spokojenost s koupí jen tzv. ponákupní racionalizací 🤷‍♂️. Jestli by zkrátka nevyšlo líp vždycky vybrat jen první nejprodávanější věc na Alze nebo v jiném velkém obchodě. Ale… Where’s the fun in that?

Příspěvek Když si musím vybrat pochází z Josef Štěpánek

Končil se rok 2018 a jako obvykle jsem se těšil, až si přes Vánoce odpočinu. Inu, odpočíval jsem, jak se dalo, ale energie a elánu se mi ani po přelomu roku nedostávalo. Leden jsem míval pracovně vždycky slabší, tak už jsem byl zvyklý z minulých let. Jenže pak přišel únor a situace se nijak citelně nelepšila. V březnu už jsem byl značně nejistý, protože jsem od začátku roku nevystavil ani jednu fakturu a zásoby se tenčily.

Bylo to z několika příčin. Odpadl mi jeden dlouholetý stabilní zdroj zakázek. Dále se na neučito odložil plánovaný projekt, na který jsem měl vyhrazený čas. Pak jsem se na dlouho zasekl s jednou prací, která mi jaksi samovolně nechtěně přistála na virtuálním stole a očekávalo se, že si s ní nějak poradím. Byla nezábavná, zato špatně placená, dlouho se táhla a nesla s sebou řadu nepříjemností. Zároveň jsem byl ve skluzu se dvěma dlouhodobými pracemi, s kterými jsem ale přes veškerou snahu nebyl schopný pokročit, protože mě v tu chvíli tlačily jiné priority a na více mi už nezbývaly síly. A na pozadí všeho dlouhodobá únava, nevyspalost a nespokojenost.

Bylo jasné, že mám problém. Dlouhé měsíce jsem si říkal, že je to jen blbá shoda okolností a že až tohle a tamto dodělám, tak to přejde a bude zase všechno jako dřív. Až to dodělám… Dodělám to do konce týdne? Rozhodně, už prostě musím! Sedím u toho dlouho do noci, několikátý den. Vůbec to nejde. Věci, které jsem dřív řešil jako by nic, jsou najednou nepřekonatelný problém. Usínám únavou…

Probouzím se, je pondělí a zase to není hotové. Pokolikáté už? Přestávám počítat. Na více frontách opakovaně překračuju přislíbený termín. Ztrácím důvěru okolí a vlastně ani já už si nemůžu pořádně věřit, když nejsem schopný odhadnout svoje schopnosti.

Syndrom vyhoření, plno otázek a pochyb

Co se stalo? Ujel mi technologický vlak a už svoji práci nejsem schopný odvádět? Nebo snad už neumím tolik přemýšlet a soustředit se? Může za to věk? A má to, co dělám, vůbec ještě smysl, když tím nejsem pro společnost užitečný? Spousta pochyb, plno otázek a žádné jasné odpovědi. Je to spirála marnosti, která nemá konce. I když si uděláte vyloženě volno, nejste schopní si pod tíhou řetězce selhání a týdny či měsíce prošvihnutých termínů odpočinout. Zároveň nemáte, co říct lidem v okolí, protože zkrátka sami nevíte.

Ke konci léta jsem začal docela vážně uvažovat, jak dál. Zadal jsem na Google výraz „syndrom vyhoření“, který jsem sice znal, ale neměl jsem přesné povědomí o všech jeho projevech. Tušil jsem, že něčím podobným zřejmě procházím, a v skrytu duše doufal, že někde dohledám osvědčenou cestu, jak se z něj vyhrabat. Recept jsem nenašel, ale další zkoumání mi aspoň potvrdilo, že z toho stavu se jen tak pasivně nedostanu, ale budu muset leccos přehodnotit a změnit, a až potom vysvitne naděje, že se začne po dlouhé době vše obracet k lepšímu.

Jedna z mých úvah vedla směrem, že když už nejsem schopný dělat pořádně webdesign, půjdu holt dělat něco úplně jiného. Nějakou dobu jsem tedy i přemýšlel o změně profese, aspoň tedy na částečný úvazek. Nic rozumného jsem ale neobjevil.

Začal jsem pátrat a přemýšlet, co přesně mě na mé práci baví, co dělat chci a co bych naopak nejraději vůbec nedělal. Co mi aktuálně nejvíc chybí. Jaké věci, které jsem dřív dělal, už nedělám a proč. Kolik práce reálně potřebuji k přežití a do jaké míry ji mohu omezit, aby mě mohla místo otravování zase naplňovat, a abych mohl zbývající čas věnovat jiným pro mě důležitým věcem, které jsem zanedbával.

Tyto úvahy a zjišťování trvaly dlouhé měsíce plné prázdnoty a nejistoty. A bohužel, jakkoli se mi to příčí, nechal jsem některé zakázky takříkajíc vyhnít. Nebyl jsem v té situaci ničeho jiného schopný. (Nejsem na to pyšný a kdyby to snad někdo z dotčených četl, vězte, že je mi to líto a omlouvám se.)

Pomalu přišel další přelom roku. Postupně jsem pocítil úlevu, že mě práce i po velkém osekání aspoň zhruba uživí. Prozatím jsem si zavedl pravidlo, že chci přijímat jen takové zakázky, které mě zaujmou, vidím v nich smysl, tzn. budu schopný jim věnovat něco navíc bez ohledu na peníze, a u kterých nebude hrozit, že se budou táhnout nekontrolovaně dlouho a zbytečně mě zatěžovat. Zároveň se mi podařilo práci trochu zpestřit a dostal jsem se například i k základnímu střihu videa, při kterém jsem zúročil i předchozí zkušenosti s úpravou zvuku.

Povedlo se mi i pohnout s věcmi mimo práci, které jsem dlouhodobě odkládal nebo zanedbával. Například jsem po roce a něco nazpíval písničku, jejíž autorka mi kdysi poslala text a hudbu s prosbou o vokály. Vyčistil jsem důkladně akvárko a začal se víc starat o rostliny a o okolí obecně. Nebo i takové maličkosti, jako že jsem postupně snížil počet trvale otevřených záložek v prohlížeči z 300 zhruba na polovinu (ne prostým zavřením, ale vyřešením důvodů, proč jsem si je kdysi otevřel). Byla to zkrátka celá řada zdánlivých drobností, které ale dohromady tvořily podstatné obohacení života. A nebýt toho, pravděpodobně by nikdy ani nevznikl tento text.

Zpětným pohledem

Tohle ohlédnutí jsem chtěl napsat už na začátku roku, ale nakonec jsem ho odkládal několik měsíců, naštěstí už o poznání pozitivnějších.

Syndrom vyhoření a jeho obdoby jsou složitou problematikou. Znal jsem ho z vyprávění několika lidí, věděl jsem, že si na něj musím dávat pozor, ale když se plíživě vkrádá do vašeho života, je to něco jiného. Těžko ho včas rozeznat, zvlášť když je to poprvé. Mám podezření, že se na něj nedá dostatečně připravit.

Sám jsem loni až asi po půl roce přijal fakt, že mám problém, který jen tak neodezní, a musím ho řešit. Nikdo jiný to za vás neodhalí a nerozhodne. Paradoxně se ukázalo, že je potřeba si cestu z vyhoření odpracovat, akorát na úplně jiné frontě. Obnovný proces stojí mnoho úsilí, zjišťování, přemýšlení, zkoušení a sebepoznávání. Také znamená přijmout svá selhání a smířit se s nimi.

Za rok 2019 jsem měl jen 40 % příjmů roku 2018. Kromě poměrně drsného finančního propadu mě vyhoření stálo i pár dlouhodobých obchodních vztahů a částečně také relativně dobrou pověst. Na podzim jsem dokonce uvažoval o změně oboru.

Přineslo vyhoření i něco dobrého? Ve výsledku jsem teď (aspoň zatím) celkově mnohem spokojenější než loni a snad i než dříve. Znovu jsem začal věnovat čas věcem, které jsou pro mě důležité, na něž mi dřív už nezbýval čas nebo síly. Víc si vážím toho, čeho se mi nedostávalo a co jsem mnohdy i přehlížel, na co jsem zapomínal. Cítím, že víc vědomě žiju a pracuju převážně s radostí.

.

.

#dodatek Vzpomínka na Báru

Před polovinou srpna 2019 přišla strašná zpráva, kterou nemohu nezmínit. Dost mě to zasáhlo. Měl jsem to štěstí se s Bárou Rektorovou jednou potkat, když kdysi plánovala změny na svém webu Sushiqueen. Následně jsme si postupem let mnohokrát volali a vyměnili si nespočet mailů. Vždy z ní byla cítit neobyčejná srdečnost, přirozenost a otevřenost. Na nic si nehrála a vždycky nějak dokázala vystihnout pravou podstatu věci a soustředit se na to důležité.

Na jaře 2019 mi volala s prosbou, jestli bych neuměl obnovit její blog Nedokonala.cz, že po vzoru jeho názvu zapomněla zaplatit hosting, který později propadl, a poskytovatel tak už ani nemá zálohu.

Naštěstí se ukázalo, že je zaindexovaný ve web archivu, a tak se s trochou snahy povedlo ho znovu vytvořit a články překopírovat. Ani po rozhovoru v Deníku N jsem si vůbec nepřipouštěl, že by to po novém nálezu možná nemuselo dopadnout dobře. Stihla napsat ještě poslední nedokonale dokonalý článek:

Když jsem pročítala po letech své milované články, říkala jsem si, že už proto má smysl, vykašlat se na perfekcionismus a tvořit. Cokoliv, jakkoliv nedokonalého, ať je to článek na blog, do časopisu, prodejní text nebo dopis klientovi, nebo první tah štětcem na budoucím obrazu, první verš, první šev na šatech, prostě cokoliv. A nejdůležitější je po tom prvním tahu udělat ten druhý a třetí atd. Je to těžký, ale stojí to za to <3

(Shodou okolností je to teď právě rok a už končila předplacená doména, tak jsem ji rovnou o několik let prodloužil.)

A když už se takto nedokonale ohlížím, tichou vzpomínku věnuji i oběma mým posledním prarodičům, kteří v uplynulém roce a půl odešli.

Příspěvek Není každý rok posvícení pochází z Josef Štěpánek

Má zkušenost je jiná. Možná o tom nevíte, ale co na Facebooku vidíte, můžete do značné míry nastavit a ovlivnit. Stačí dodržovat pár jednoduchých zásad, a váš feed bude takový, jaký si přejete. (Plus samozřejmě reklamy, těm se nevyhnete.)

1. Důsledně skrývejte, co vás dlouhodobě nezajímá

Aby se Facebook dověděl, že vás něco nezajímá a příště vás tím už pokud možno neobtěžoval, je potřeba mu to říct.

Konkrétně tedy u daného příspěvku vpravo nahoře skrze tři tečky rozbalit nabídku a vybrat Skrýt příspěvek, Přestat sledovat uživatele nebo Skrýt vše od XYZ. Ta poslední jmenovaná možnost se hodí v případě, když např. někdo z vašich přátel často sdílí příspěvky stránky, která vás vůbec nezajímá. Můžete tak skrýt příspěvky dané stránky, a přitom nepřijít o jiné příspěvky onoho člověka.

U reklam či sponzorovaných příspěvků je obdobná volba Skrýt reklamu, která vás po kliknutí vyzve k zadání důvodu, proč se vám nelíbila, aby FB lépe pochopil vaše zájmy.

Dál taky u většiny komerčních stránek, kterým nově dávám like, hned při té příležitosti vypnu sledování a upozornění na akce pořádané touto stránkou. Na Facebookové stránce stačí napravo od tlačítka Tohle se mi líbí najet myší na Sleduji a v rozbalené nabídce vybrat Přestat sledovat a Vše vypnuté.

Zrovna tak se vyplatí revidovat i notifikace, jež vám na Facebooku vyskakují. U většiny upozornění pod ikonou zvonku lze opět přes tři tečky na pravé straně vybalit menu a zvolit Vypnout upozornění na/pro XYZ.

2. Priorita, co chcete vidět jako první

O této možnosti s anglickým názvem Prioritize who to see first moc lidí neví nebo ji spíše přehlíží, a přitom hraje naprosto zásadní roli při sestavování vašeho feedu, respektive sady příspěvků, které po otevření Facebooku uvidíte.

Myšlenka je taková, že mezi přáteli na Facebooku a lajkovanými/sledovanými stránkami máte až třicet bližších, jejichž příspěvky a aktivity na Facebooku vás zajímají víc než ostatní.

V levém sloupci u položky Vybrané příspěvky skrze tři tečky rozbalte menu a klikněte na Upravit předvolby.

Dále vyberte položku Nastavte prioritu, co chcete vidět jako první.

V rozbaleném boxu si pak naklikejte všechny, kdo vás zajímají. Až dosáhnete počtu 30, Facebook vás upozorní. Vybraná položka s prioritou je označena hvězdičkou, opětovným kliknutím pak můžete výběr zrušit.

Nakonec potvrďte kliknutím na Hotovo.

Na druhém obrázku je také vidět volba Začněte znovu sledovat…, kde se čas od času můžete podívat, jestli by vás náhodou někdo dávno skrytý nemohl začít zase zajímat.

3. Zapněte si možnost Sledování / Follow

Píšete aspoň čas od času příspěvky i o jiných než soukromých záležitostech? Nebo vám nevadí ty soukromé publikovat? Nastavte si u svého účtu možnost Sledování / Follow a při psaní příspěvků pak upravte viditelnost na Veřejné.

Vpravo nahoře rozbalte šipkou menu a klikněte na Nastavení.

Otevřete v levém menu sekci Veřejné příspěvky a přepněte položku Kdo mě může sledovat na Veřejný.

Tím se všem u vašeho účtu objeví tlačítko Sledovat a aktivuje se možnost sledování i bez přidání do přátel.

Příspěvky, které publikujete jako veřejné, pak vaši sledující uvidí na jejich Facebooku, jako by vás měli v přátelích.

Díky těmto zásadám můžete svůj Facebook pozvednout na novou úroveň a s trochou štěstí se z něj stane příjemná sociální síť plná zajímavých informací a obohacujících interakcí.

Nicméně nezapomeňte, že stejně jako svět kolem vás se postupem času mění i vaše zájmy a zaměření.

Já se už několik let řídím zásadou, že důsledně skrývám, co mě nezajímá, včetně špatně zacílených reklam, a když začínám mít pocit, že mi Facebook nenabízí dost zajímavého obsahu, otevřu si nastavení priority a zreviduju vybrané lidi a stránky. Díky tomu můj Facebookový feed zůstává z velké části dlouhodobě poutavý a dobře použitelný.

No a teď už jen zbývá pomalu se začít děsit postupně nasazovaného nového designu.

Příspěvek Jak na lepší Facebook? pochází z Josef Štěpánek

Jsou to právě dobrovolníci, kteří dělají ten ohromný rozdíl a umožňují všem žít ve skutečně kvalitním prostředí, z něhož je na každém kroku cítit, že se o něj někdo stará.

Starost o veřejný prostor se pro mě postupně stala důležitým tématem. Jednak sám chci žít v kvalitním prostředí a přeji totéž i ostatním, a jednak lze z teorie rozbitého okna s trochou vůle odvodit, že čím opečovávanější prostředí, tím lépe se obyvatelé cítí a o to lepší stránky jejich osobností se v nich probouzí, a naopak, pokud se závady a nedostatky nechají být, bude se stav v začarované spirále stále zhoršovat.

Několik příkladů

Na zlepšování veřejného prostoru je fascinující, že na té základní úrovni typu oprav, údržby nebo čistění může člověk sám dokázat mnoho a výsledky jsou často překvapivě rychlé a dlouhotrvající. A může se zapojit opravdu každý.

Sám jsem za poslední dobu, krom drobného přičinění u Výhřezů inženýrských sítí, například zařídil zprůchodnění kanálové vpusti, nad níž se dlouhá léta tvořily po dešti či tání sněhu louže přes celý chodník, opravu zdi v ulici Jana Želivského, z níž odpadl velký kus omítky na chodník a lidi po ní týdny šlapali, vysel jsem trávu na zeminu, která ležela ladem po výkopových pracích, a kromě občasného sbírání pohozených odpadků jsem také vyměnil blikající zářivky a startéry v šatně u hřiště v Masné ulici, kam chodívám hrát fotbal. Moc mě to nestálo a z výsledků má užitek plno lidí.

Jak na zlepšení veřejných prostor v Praze?

V Praze máme možností hned několik.

Chodci sobě

V roce 2012 vznikl za podpory Ministerstva životního prostředí díky sdružení Pražské matky a Oživení výborný projekt Chodci sobě. Je to aplikace, kam můžete zaslat jakýkoli podnět na zlepšení města, a oni ho přepošlou na příslušná místa k vyřešení. Sám jsem ho už několikrát úspěšně využil.

Celé nahlašování podnětů povznesl na novou úroveň. V praxi se mi už dvakrát přihodilo, že jsem šel městem, narazil na problém, vzal jsem mobil, vyfotil, otevřel web a během jízdy autobusem či tramvají odeslal podnět. Jednodušší už to být nemůže.

ChodciSobe.cz

Zmente.to

O několik let později přišlo město Praha s vlastní aplikací Zmente.to. Funguje obdobně, jak jsem popisoval výše, jen pod oficiální záštitou. Ostatně některé podněty jim z ChodciSobe.cz přímo přeposílají.

Zmente.to

ZmapujTo.cz / Zlepšeme Česko

Původně aplikace ZmapujTo sloužila k mapování černých skládek. V roce 2014 přibyla do ní přibyla rovněž možnost hlásit všechny možné podněty pro opravy a vylepšení. Nabízí dokonce registraci pro obce – tedy snadnou možnost kontaktu pro své obyvatele. Je to takový pokus nastolit jednotnou platformu pro komunikaci obyvatel se zastupitelstvy obcí. V roce 2017 se aplikace spojila s Mobilním rozhlasem. (Díky Karlu Javůrkovi za připomenutí.)

ZmapujTo.cz

Lepší místo

Aplikace LepsiMisto.cz má obdobné ambice na celorepublikovou působnost, a navíc ještě přidává možnost navrhovat větší projekty. Stojí za ní kolínské sdružení Prostor+. (Upozornil Michal Škop.)

LepsiMisto.cz

Přímý kontakt

Další možností je kontaktovat příslušný subjekt přímo. Může to být tedy například:

• Hlášení poruch a závad na TSK,
• Podnět na Dopravní podnik hl. m. Prahy,
• Podnět a připomínky na PID (Ropid).

Pokud nepomůže ani to, můžete zkusit štěstí zveřejněním na sociálních sítích nebo publikováním v médiích. Zrovna v této oblasti zažívají velké úspěchy Janek Rubeš a Honza Mikulka.

A co mimo Prahu?

V každé obci by mělo existovat místo, kam lze podněty na opravy a zlepšení zasílat. Může to být ve větších městech místní odbor životního prostředí, správce komunikací, dopravní podnik, či v menších obcích přímo zastupitelstvo. Obvykle stačí na Google zadat název obce či subjektu a slovo podnět, případně pak využít elektronickou podatelnu na webových stránkách obce.

Například v Plzni mají aplikaci Plzni.to.

Také můžete zastupitelům navrhnout, aby obec zaregistrovali do dříve zmíněné aplikace ZmapujTo.cz nebo LepsiMisto.cz a umožnili tak snadné hlášení podnětů.

Stačí pár minut

V dnešní době mobilního internetu lze zaslání podnětu vyřídit za pár minut. Ve chvíli, kdy takový podnět zašlete, uloží se do systému a někdo se jím už musí zabývat. Uvidíte, jak snadné může někdy být řešení dlouhodobého problému ve vašem okolí.

Dívejme se trochu víc kolem sebe a věnujme občas tu chvilku na zlepšení životního prostředí. Stačí málo a bude se všem žít zas o něco radostněji.

P. S. Pokud byste chtěli zajít ještě dál, v mnoha obcích funguje institut participativního rozpočtu. Obyvatelé skrze něj podávají návrhy na investice a následně se o nich hlasuje. Například na Praze 10 takto už třetím rokem funguje projekt Moje stopa, v němž se o návrzích hlasuje pomocí modelu Demokracie 21.

Další ukázky z Chodci sobě Doplněno: 22. ledna 2020

K zasílání podnětů k nápravám rád využívám dříve zmíněný portál Chodci sobě, protože na něm lze publikovat fotky před i po. Tady je několik dalších ukázek oprav z posledních let:

Nebezpečně vyčnívající rám poklopu před budovou NCOZ (Na Perštýně 11) … Detail

Propadlá dlažba před hřištěm v Masné ulici (Praha 1) … Detail

Výmol ve výjezdu z parkoviště u Olšanských hřbitovů (Vinohradská, P3) … Detail

Výmol v ulici Nad vodovodem (Praha 10 – Malešice) … Detail

Poražený sloupek před kostelem Nejsvětějšího Salvátora (Praha 1) … Detail

Drolící se dlažba na chodníku v ul. Vinohradská … Detail

Drolící se dlažba na chodníku na Václavském nám. (Praha 1) … Detail

Podněty k veřejnému osvětlení v Praze 23. března 2022

Na stránce Praha svítí můžete přímo přidat podnět týkající se veřejného osvětlení v Praze, včetně rušivého světla. Databázi lamp je na adrese https://zjisti.si/zarizeni.

Příspěvek Za lepší Prahu a veřejné prostory pochází z Josef Štěpánek

Je překrásná prakticky za každé roční doby a za každého počasí, zdaleka ne jen na Silvestra. Také nabízí značnou variabilitu a lze ji prakticky kdykoliv podle potřeby zkrátit nebo předčasně ukončit.

Kompletní trasa vychází časově zhruba na 10–13 hodin, podle počtu lidí, zastávek na věžích, odboček, přestávek a rychlosti chůze.

Pro snadné dohledání fotografií z předchozích ročníků jsem zavedl hashtag #silpropra.

Vyšehrad

Doporučuji vyrazit z Vyšehradu s východem slunce.

Náplavka a střecha Tančícího domu

Z Anděla na Petřín

Střelecký ostrov, Kampa, Karlův most

Z Malostranského náměstí na Pražský hrad

Chotkovy a Letenské sady

Staroměstské a Václavské náměstí

Přes Riegrovy sady na Vítkov

Vsupné na věže

Vstupné na věže na trase vychází dohromady přibližně na 700 Kč za osobu.

• Tančící dům cca 40 Kč (za cenu objednávky na baru)
• Petřínská rozhledna 150 Kč
• Věž kostela sv. Mikuláše 150 Kč
• Velká jižní věž sv. Víta 150 Kč
• Věž Staroměstské radnice 250 Kč, na Silvestra zavírá v 16:00
• (alternativně Jindřišská věž 120 Kč, zavírá v 19:00)

Také není od věci vzít s sebou krmení pro vodní ptactvo (místo suchého pečiva nejlépe speciální granule pro vrubozubé). Část se spotřebuje na náplavce, zbytek pak na Střeleckém ostrově.

Mapa vyhlídek v Praze 30. prosince 2019

Pro přátele jsem nedávno sestavil mapu pražských vyhlídek a míst, která mě čímsi okouzlila.

Příspěvek Silvestrovská procházka Prahou #silpropra pochází z Josef Štěpánek