Od příštího roku se začne platit nový zákon č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, který výrazně změní podmínky evidence a držení střelných zbraní v České republice. Kromě digitalizace nás čeká i omezení dostupnosti dříve volně dostupných zbraní jako jsou flobertky.

Proč se legislativa mění: Terorismus, harmonizace a černý trh

Nový zákon není českým vynálezem. Důvodem je povinná harmonizace našich zákonů s evropskými předpisy. Konkrétně implementace požadavků stanovených v tzv. odzbrojovací  směrnici (EU) 2021/555.

Jako hlavní důvody pro přijetí nové regulace Evropská komise uvedla:

• Reakce na teroristické útoky v Evropě – Nezbytné bezpečnostní opatření, které mají snížit riziko zneužití střelných zbraní k terorostickým úroků, jako se tomu stalo v Paříži, Kodani, nebo Bruselu.
• Zvýšit lepší evidenci a dohledatelnost “volně” dostupných zbraní a snížit riziko jejich zneužití – Zpřísnění podmínek držení a zajištění evidence poloautomatických zbraní, zásobníků s vysokou kapacitou a znehodnocených, poplašných nebo sběratelských zbraní,  které lze relativně jednoduše upravit na plně funkční a smrtící zbraně.
• Omezit volný pohyb zbraní – Omezit “zbraňovou turistiku” sjednocením regulace v celé EU, aby se zamezilo nelegální distribuci volně dostupných z jednoho státu do jiného  státu s přísnější regulací.

ČR u Soudního dvora EU usilovalo o zrušení zbraňové směrnice – argumentovalo, že EU nemá k vydání takové směrnice pravomoc, protože zbraně a vnitřní bezpečnost jsou doménou členských států. Soud ale všechny námitky smetl ze stolu a potvrdil, že regulace obchodu se zbraněmi  a jejich držení spadá do působnosti EU, jelikož tím pouze reaguje na reálné bezpečnostní hrozby (teroristické útoky) a odlišné podmínky v rámci jednotlivých členských státu významným způsobem ohrožují fungování vnitřního trhu a bezpečnost občanů. 

Flobertky: Nejdiskutovanější část reformy

Flobertky jsou palné zbraně na speciální náboje s okrajovým zápalem (4 mm, 6 mm, případně .22 Flobert), které mají relativně nízký výkon (výjimky mají nad 100 j) a proto se pro ně až doposud uplatňoval výrazně volnější režim.

Až doposud byly české zákony ohledně flobertek značně shovívavé. Zbraň střílející speciální náboje s okrajovým zápalem a relativně nízkým výkonem (výjimky mají nad 100 j) mohl mít doma každý plnoletý občan bez jakéhokoliv papíru nebo registrace – někdo ji měl pro hubení hlodavců, nekdo pro rekreační střelbu.

Z pohledu EU se jednalo o “díru”, která umožňovala volný přístup a distribucí zbraní, které byly snadno zneužitelné, a to to včetně možnosti je v domácích podmínkách snadno upravit na skutečnou smrtící zbraň.

Flobertky od ledna 2026

Nový zákon zavádí třístupňový systém, u kterého je rozhodující rok výroby, resp. letopočet zkušebního ověření zbraně (vyražený rok zkušební značky)

1️⃣ Flobertky vyrobené (označené) do 31. 1. 2021

• Zůstanou v kategorii NO – nepodléhající ohlášení.
• Stále budou volně prodejné od 18 let, bez registrace, bez zbrojního oprávnění.
• Půjde je i nadále mezi sebou prodávat jako dnes (převod jen mezi plnoletými osobami).
  

2️⃣ Flobertky vyrobené (ověřené) v letech 2021–2025 (dnešní C-I)

• Přejdou k 1. 1. 2026 do kategorie PO – podléhající ohlášení.
• Pokud jste si flobertku kategorie C-I legálně ohlásili do 31. 12. 2025, nic dalšího dělat nemusíte – zbraň se „převede“ v registrech automaticky.
• Nadále není potřeba zbrojní oprávnění, ale nové pořízení bude podmíněno zapsanou autorizací (obdoba dnešního ohlášení).
  

3️⃣ Flobertky vyrobené (ověřené) po 1. 1. 2026 

• Nově vyrobené flobertky spadnou mezi zbraně R – podléhající registraci.
• Pro nákup i držení bude nutné zbrojní oprávnění.

Bez zbrojního oprávnění tedy  půjde od 1.1.2025 koupit flobertku jen tehdy, pokud byla vyrobena (a ověřena) do 31. 12. 2025.

Jak to bude s nákupem střeliva pro flobertky

Pro nákup střeliva bude rozhodující kategorie zbraně. Pro starší flobertky (NO a PO) bude možné náboje kupovat stejně jako doposud. Držitel starší flobertky nebude omezen, stačí být plnoletý a prokázat, že držíte odpovídající flobertku. Pro nové flobertky (R) bude střelivo dostupné pouze držitelům zbrojního oprávnění.

Přechodná ustanovení a amnestie

Všechna oprávnění a registrace vydaná před 1. 1. 2026 zůstanou v platnosti. Spolu se spuštěním nového zákona proběhne zbraňová amnestie, podobně jako tomu bylo v roce 2021.​ Během amnestie bude možné beztrestně odevzdat nelegálně drženou zbraň, hlavní část zbraně nebo střelivo na kterékoliv služebně Policie ČR. Amnesties je součástí adaptace na nový registrační systém a měl by umožnit řešení starých nebo nejasných případů.

Některé další změny

Digitalizace – Jednou z dalších podstatných změn je (téměř) úplná digitalizace všech dokladů a evidence. Od 1. ledna 2026 se ruší zbrojní průkazy (fyzické kartičky), průkazy zbraní, muniční průkazy, zbrojní licence . Oprávnění budou vedena pouze elektronicky v Centrálním registru zbraní (CRZ). Jsou výjimky – fyzickou podobu si ponechá např. Evropský zbrojní průkaz nebo Certifikát znehodnocení zbraně.

Oprávnění k používání zbraní bude možné prokázat více způsoby – Kromě elektronického potvrzení bude možné předložit ověřený zbrojní list spolu s průkazem totožnosti, v novém Centrálním registru zbraní (CRZ) budou moci oprávnění ověřit také policisté nebo přímo provozovatelé střelnic.

Střelba mimo střelnici – Mimo střelnici bude možné střílet jen zbraněmi s výkonem do 50 J, a to pouze ve vhodně upraveném prostoru (např. zahrada, sklep).

Netflix oznámil uzavření dohody o koupi studií a streamovacího byznysu Warner Bros. Discovery za zhruba 72–83 miliard dolarů, což je historicky největší transakce v zábavním průmyslu a potenciálně zlomový bod nejen pro celý trh se stravovacími službami.

Celá transakce se má dokončit během 12 až 18 měsíců od oznámení.​ Samotný obchod tedy ještě čeká dlouhý a nejistý regulatorní proces v USA i EU, takže dopady jsou zatím spíše ve fázi scénářů než jistot.

Netflix nemá zájem o celý Warner Bros. Discovery 

Netflix nekupuje „celý“ Warner Bros. Discovery, ale především filmová studia a streamovací aktiva: značku Warner Bros., produkční kapacity, knihovnu filmů a seriálů a streamovací službu HBO Max. Aby to bylo možné, bude před samotnou transakcí muset dojít k oddělení ostatních aktiv společnosti do nové, samostatné veřejně obchodované společnosti Discovery Global. Teprve pak dojde k samotnému prodeji.

Co Netflix kupuje:

• Filmová a seriálová/televizní studia (Warner Bros. Television, Warner Bros. Motion Picture Group,DC Studios, Cartoon Network Studio)
• Veškerou tvorbu /knihovnu obsahu (Hra o trůny, Přátelé, Harry Potter, Pán prstenů, DC Comics, Teorie velkého třesku, Duna, Matrix, The Last of Us, Minecraft film, Mortal Kombat a mnoho dalších.)
• Herní divizi Warner Bros. Games (LEGO hry, série Batman: Arkham nebo Mortal Kombat)
• Prémiová TV + streaming (HBO, HBO Max / Max)
• Kompletní divize pro distribuci, licencování a publishing – (oddělení, která prodávají práva do kin, TV a na jiné platformy)

Co Netflix nekupuje – Vedle zůstanou hlavně lineární a “tuner” kanály:

• Zpravodajství: CNN, CNN International
• Zábava a životní styl: Discovery Channel, HGTV, Food Network, TLC, Animal Planet, Investigation Discovery, TruTV
• „Turner“ kanály: TBS, TNT, další regionální stanice
  streamingová služba Discovery+ zůstane oddělena
• Sport: TNT Sports (USA), včetně práv sportovních práv (hlavně na NBA, další soutěže)

Zjednodušeně: Netflix bere celou část WBD, která něco vyrábí a streamuje, plus více než 100 let filmové tvorby, distribuci a licence, které to všechno drží pohromadě. Zbytek zůstane stranou v Discovery Global.

Kolik Netflix zaplatí?

Streamovací gigant Netflix za převzetí části mediální skupiny Warner Bros. Discovery nabídl 72 miliard dolarů (přibližně 1,5 bilionu Kč), a to v kombinaci hotovosti a vlastních akciích.

Netflix zaplatí za každou akcii Warner Bros. Discovery 27,75 $, z toho 23,25 $ v hotovosti a 4,50 $ v akciích Netflixu. To s ohledem na cenu akcií WBD v době oznámení transakce (24,54 $) představuje pro akcionáře prémii ve výši 3,21 $ na akcii, tedy asi 14,9 %. Nabídka Netflixu tak výrazně překonává i původní nabídku na převzetí od Paramountu, který nabídl 24 $ za akcii.​

Součástí akvizice je i převzetí čistého dluhu WBD ve výši 10,7 miliardy dolarů. Celková hodnota transakce včetně přebíraného dluhu tedy činí činí 82,7 miliardy dolarů.​

Netflix se zároveň zavázal k platbě storno poplatku ve výši 5,8 miliardy dolarů, pokud by transakce selhala v důsledku regulačních překážek nebo jiných důvodů. Jedná se o jeden z největších storno poplatků v historii M&A – činí 8 procent vlastního kapitálu transakce, což je více než třikrát vyšší než průměr roku 2024 (2,4 %).​ Tento rekordní poplatek signalizuje vysokou důvěru vedení Netflixu ve schválení regulátory.

Na druhé straně se Warner Bros. Discovery zavázal k zaplacení reverzního storno poplatku 2,8 miliardy dolarů, pokud by akcionáři dohodu odmítli nebo by firma zvolila jiného kupujícího.​ Transakci sice jednomyslně schválila představenstva obou společností, ale schválena musí být i akcionáři Warner Bros. Discovery na valné hromadě. Stále je tedy ještě prostor pro konkurenční nabídky. 

Válka o streaming nekončí. Paramount dal novou konkurenční nabídku!

V reakci na zveřejnění dohody mezi  Warner Bros. Discovery a Netflixem učinil Paramount konkurenční nabídku ve výši 30 $ za akcii, tedy o 2,25 $ na akcii více než Netflix. Na první pohled se může zdát nabídka od Paramount mnohem výhodnější, je tu však jedno podstatné „ale“. Paramount chce koupit celý Warner Bros. Discovery – včetně zpravodajství, lineárního vysílání i sportovních licencí. Netflix chce „jen“ streaming, filmová studia s jejich tvorbou a distribuci (viz výše).

Koupě Warnerů Paramountem nemusí být ta lepší varianta

Snaha o převzetí Warner Bros. Discovery je zajímavá i z pohledu ochrany hospodářské soutěže. Paramount sice nemá nijak dominantní postavení na poli streamingu (2,1 %), ale obecně se jedná o silného hráče na americkém trhu, který podniká ve zcela shodných oborech jako Warner Bros. Discovery. Z pohled filmových tvůrců a nabídky obsahu pro kina a lineární vysílání tak může být nečekaně výhodnější, pokud by Warnery koupil Netflix, který může mít zájem na (alespoň částečné) distribuci obsahu i třetím stranám – navíc k tomu může být i donucen podmínkami stanovenými antimonopolními úřady.

Rizika a regulační překážky

Rozsah obchodu z něj dělá prvořadý cíl antimonopolních úřadů v USA i v Bruselu – spojení by vytvořilo obrovský mediální konglomerát, který by nejen ovládal téměř polovinu streamovacího trhu, ale zároveň získal významnou tržní sílu při vyjednávání podmínek s ostatními filmovými producenty i distributory.

Argumenty Netflixu zní jasně. Spojením nevznikne monopol, jelikož na trhu nesoutěží jen s velkými stremovacími službami jako Disney+, Amazonem Prime nebo Apple TV+, ale také s lokálními službami (Oneplay nebo Prima+), sociálními službami (zejména YouTube) a kabelovou i klasickou televizí.

Spojením by sice vznikl gigant, ale dle posledních údajů od Nielsen by „nový“ Netflex stále neměl ani 10 % podíl na trhu s vysílacími službami v USA. Nadále by zůstal daleko za YouTube, které má téměř 13% podíl.

Očekává se, že antimonopolní úřady obchod nezastaví, mohou však stanovit dodatečné podmínky převzetí – zachování licencování části katalogu třetím stranám (včetně konkurenčních platforem), povinnost zachování distribuce nových filmů do kin ve stanoveném rozsahu, zachování stanoveného prodlení uvedením filmů v kinech před jejich uvedením na streamu atp.

Z tohoto pohledu je zajímavá, že až do roku 2022 za své konkurenty na trhu považoval pouze jiné streamingové služby. Alespoň to vyplývá z jeho zpráv o výsledcích hospodaření, ve kterých služby jako YouTube nebo TikTok jako poprvé zmínil právě až v roce 2022. Z pohledu argumentace před úřady pro ochranu hospodářské soutěže bude samozřejmě klíčové, jakým způsobem bude vymezeno konkurenčního prostředí, na kterém Netflix působí. Uvedená změna pohledu, ke které od roku 2022 Netflix a následně i některé analytické společnosti přistoupily, tak může být důležitější, než se může zdát.

Nejen filmy, ale i (počítačové) hry

Netflix nechce koupit jen filmové divize, ale i herní divizi Warner Bros. Games. To znamená, že sby získal také studia NetherRealm (Mortal Kombat), Rocksteady (série Batman: Arkham a Suicide Squad: Kill the Justice League), WB Games Montréal (Gotham Knights) a TT Games (LEGO hry).

Taková akvizice dává smysl, protože Netflix už dříve oznámil plány na tvorbu velkých her pro PC a konzole. Nakonec se ale soustředil na mobilní tituly a v rámci své mobilní aplikace nabízí předplatitelům přístup k nejen k řadě her využívajících jeho filmové značky, ale licencuje i řadu známých her od jiných firem (například Red Dead Redemption od Rockstar Games).

Po akvizici Warner Bros. Games by Netflix získal řadu zkušených tvůrců velkých AAA her, se kterými by dozajista opět obnovil záměr expandovat i na PC a konzole.

Jak se promění mocenská mapa

Spojení Netflixu s Warnerem Bros. Discovery by vytvořilo subjekt, který by kombinoval technologický náskok a globální dosah Netflixu s prémiovou značkou HBO a stovkami miliard dolarů investovaných do knihoven filmů a seriálů. Vznikla by platforma, která by spojila moderní netflixovské hity s warnerovskými blockbustery a seriálovou „zlaté érou“ HBO.​

To by mělo přímé dopady na konkurenci. Výrazně by oslabila ostatní malé platformy, které by jen těžko konkurovali kombinaci obřího katalogu a marketingové síly „nového“ Netflixu. Pro Disney, Amazon či Apple je to jasný signál, že bez dalších fúzí, bundlingu a partnerství se budou v budoucnu jen obtížně prosazovat.

Očekávání a rizika diváků

Pro běžného diváka zní myšlenka „všeho pod jednou střechou“ lákavě – v jedné aplikaci by našel netflixovské novinky, HBO dramata, warnerovské filmy, DC superhrdiny i Harryho Pottera. Krátkodobě lze navíc čekat promo kampaně, slevové balíčky pro stávající předplatitele HBO Max a snahu „přetáhnout“ uživatele konkurenčních platforem.​

Střednědobě ale hrozí, že po úvodním období extrémně výhodných podmínek (skvělý poměr cena-obsah) může přijít další zdražování, tvrdší omezení sdílení účtů a agresivní rozdělování tarifů na levný balíček s reklamou a dražší prémiové úrovně. Pokud se navíc velká část atraktivního obsahu stáhne z jiných služeb, bude mít divák v praxi menší možnost „hlasovat nohama“ a přejít jinam.​

Hollywood mezi nadějí a strachem

Hollywoodská komunita a odborové svazy reagují rozpolceně. Pro velké producenty a showrunnery může do budoucna „nový“ Netflix znamenat místo, kde budou moci získat finance extrémně drahé projekty s jistotou, že se dostanou ke stovkám milionů předplatitelů po celém světě.​

Na druhé straně se ale ozývá obava ze závislosti na jednom „hlavním kupci“, což může znamenat menší dostupnost financí pro producenty středněrozpočtových filmů a odvážnějších seriálových projektů, které nezískají masovou sledovanost v prvních týdnech. Netflix je zkrátka až příliš dobře známý tím, že zařezevá i nadějné a zajímavé projekty, pokud od počátku nemají dobrá čísla.

Kino jako vedlejší fronta

Netflix i vedení Warnerů veřejně ujišťují, že kina nezmizí. Velké warnerovské tituly mají nadále dostávat smysluplné „okno“ před uvedením na streamu – Přímo souvisí s typickým způsobem financování hollywoodských producentů, jejichž příjem je primárně navázán na tržby z kin a v menší míře na poplatky spojené s uvedením filmu na streamovacích platformách.

Právě síla vlastního streamu ale v minulosti vedla Netflix k tlaku na zkracování exkluzivního období v kinech a rychlý přesun hitů do online prostředí. U nezávislých filmů a evropských koprodukcí, které nemají vlastní silnou platformu, se může vyjednávací pozice dále zhoršit – budou se muset rozhodovat mezi jednorázovou platbou od silnějšího streamu a nejistým výdělkem z klasické distribuce.

Hrozba pro lokální služby 

Pro lokální hráče jako Prima+ nebo Oneplay může transakce znamenat mnohem menší dostupnost velkorozpočtových zahraničních filmů, takže by museli ještě mnohem agresivněji sázet na vlastní, tuzemskou a regionální tvorbu. Fakticky by se staly “jen” lokální alternativou k velkému globálnímu balíku s menší šancí na nákup atraktivních amerických titulů (blockbusterů).

Jisté je jen jedno

Pokud transakce projde, éra „desítek streamovacích služeb“ skončí rychleji, než si mnozí představovali, a Netflix se definitivně promění v mediálního obra, kterého budou politici i regulátoři sledovat podobně bedlivě jako kdysi kabelové monopoly či telekomunikační giganty.

Pomeranče v červené síťce, citrony ve žluté a limetky v zelené. To není náhoda, ale promyšlená marketingová strategie prodejců ovoce.

Na barvě záleží

Při balení ovoce do sítěk prodejci využívají jevu zvaného “barevná asimilace” nebo “confetti illusion”, kdy vnímání barvy (např. žlutého pozadí) závisí na okolní barvě, typicky na barvě rámečku, ve kterém je základní barva umístěna, nebo mřížky, která základní barvu překrývá. V praxi to znamená, že mozek základní barvu “smíchá” s barvou rámečku nebo mřížky.

Jak trik funguje

Jedná se o úmyslný vizuální trik, který má ovoce nechat vypadat zralejší a lákavější, než ve skutečnosti je. Obchody tak využívají poznatky z vědy o vnímání barev i z marketingu – a často tím pomáhají prodat i druhou jakost, která by se volně prodávala výrazně hůř.​

Výběr barev síťky přesně kopíruje to, jak si ideální citrusy pamatujeme z reklam, fotek a dětských obrázků – takzvanou „memory color“. U pomerančů funguje nejlépe červená až oranžová síť, která potlačuje nazelenalý nádech a „dotáhne“ plod do syté oranžové; citrony v jasně žluté síti vypadají homogenně žluté a méně „flekatě“, limetky v zelené síti zase působí extrémně čerstvě a šťavnatě.​

• Červená (oranžová) síťka u méně vyzrálých pomerančů potlačí nazelenalé tóny a posílí oranžovou, takže vypadají zraleji a šťavnatěji.​
• Žlutá síťka u citronů zvýrazní žlutost a dojem svěžesti a případné zelené flíčky nebo bledost méně bijí do očí.​ Kdyby se citrony balily do červené síťky, kombinace červené a žluté by je vizuálně posouvala až k oranžové, takže by „vypadaly pomerančově“, což je nežádoucí.
• Zelená síťka u limetek podporuje asociaci „čerstvé, přírodní, exotické“ a dělá jejich barvu sytější. Kdyby se limetky balili do červené nebo žluté síťky o tento svůj typický vzhled by přišly.

Vlastní kapitolu tvoří pomela. Ty se běžně prodávají po kusech, kdy každý kus je potažen průhledným igelitem, na kterém je červenou barvou namalován síťový vzor. Vybírat mezi takto zabalenými pomely to nejzralejší je opravdu zbytečné.

Proč se nepoužívají barevné igelitové pytle

Zatímco barevná síťka rozbíjí barevnou plochu – vnímáme spíše celkový dojem barvy než jednotlivé vady na slupce, jednobarevný průhledný obal funguje pouze jako filtr. Výsledkem takového filtru je, že jednotlivé nedokonalosti a barevné odlišnosti části plodu jsou stále vidět nebo mohou být dokonce výraznější.

Stejné ovoce v barevné síťce působí lákavěji než v bezbarvém sáčku. Síťka navíc rozbije plochu – vnímáme spíš celkový „dojem barvy“ než jednotlivé vady na slupce, takže malé nedokonalosti zůstanou vizuálně v pozadí.

Druhá jakost za stejné peníze

Hustá mřížka (síťka) a kolektivní dojem „barevného shluku“ ztěžuje, aby si zákazník všiml menších fleků, jizviček nebo jednotlivých horších kusů, zvlášť když jde o velká kilová a vícekilová balení.​​ Vhodnost více kilových balení proti volnému prodeji tak nemusí vždy souviset s větším (ekonomickým) balením.

Tuto praktiku obchodníků sice lze považovat za neetickou či dokonce klamavou, ale zákon ji výslovně nezakazuje a ani česká obchodní inspekce ji v rámci své dohledové činnosti nijak nepostihuje.

Podrobněji se efektu barevné asimilace věnovala například studie publikované v časopise i-Perception – Perceptual ripening of oranges. Naleznete zde i řadu příkladů včetně srovnání pomerančů.

Od 1. prosince začne platit rozsáhlý zákaz pyrotechniky. Kromě omezení prodeje se zavádí nové ochranné zóny. Zákon lze přitom snadno “zneužít” a omezení ještě rozšířit.

Počínaje prvním prosincovým dnem je zakázáno odpalovat petardy a rakety větší síly než kategorie F1 do vzdálenosti 250 metrů od těchto objektů:

• Budov zdravotnických zařízení s lůžkovou péčí (nemocnic)
• Domovů pro seniory a osoby se zdravotním postižením
• Stacionářů a center denních služeb
• Zoologických zahrad
• Útulků pro zvířata a záchranných stanic
• Objektů pro chov evidovaných hospodářských zvířat

Vedle tohoto stále platí i dosavadní zákaz pyrotechniky v nejrůznějších speciálních oblastech. To se týká např. vojenských objektů, letišť, národních parků a dalších objektů, které mají vlastní speciální pravidla.

Obce mohou vyhlásit (skoro) úplný zákaz pyrotechniky 

Novela zákona zároveň dala obcím pravomoc omezit nebo úplně zakázat používání pyrotechniky na jejich území. Obce mají velkou volnost a každá může místní podmínky nastavit značně odlišně. Některé obce dokonce již stanovili zákaz odpalování pyrotechnika na celém svém území, a to celoročně, s výjimkou 31. prosince a 1. ledna.

Co obce zakázat nemohou je odpalování pyrotechniky kategorie F1 (prskavky, bouchací kuličky, malé fontány) a profesionální ohňostroje kategorie F2 a T2, pokud jsou se souhlasem Českého báňského úřadu prováděny osobou s osvědčením o odborné způsobilosti.

Kde platí zákaz, ukáže mapa

Ministerstvo zemědělství připravilo interaktivní mapu s vyznačenými oblastmi, kde se uplatní zákaz odpalování pyrotechniky. Nejedná se však o kompletní přehled. Mapa ukazuje Ukazuje pouze oblasti, kde se zákaz uplatňuje nově (nemocnice, zákazy, objekty pro chov atd.).

Tuto oficiální mapu však trápí časté výpadky, takže vznikla i neoficiální mapa, která zrcadlí oficiální data a jako podklad používá letecké snímky ČÚZK.

Obě mapy (včetně té oficiální) jsou bohužel jen orientační a nelze na ně spoléhat.

Jaké jsou sankce za porušení zákazu?

Za porušení zákazu odpalovat pyrotechniku v ochranné zóně do 250 metrů od vybraných objektů může být uložena pokuta až 100 000 Kč.

Systém je snadné zneužít

Jak již bylo zmíněno, ochranná zóna 250 metrů se vztahuje i na objekty pro chov evidovaných hospodářských zvířat. Zákon však pro evidenci chovu neurčuje žádný minimální počet zvířat, který musí být v chovu přítomen, aby se zóna vytvořila.

Například povinná registrace chovu slepic platí pro chovatele, kteří mají více než 100 slepic. Svůj chov však může dobrovolně evidovat i chovatel s drobným chovem pro domácí potřeb , který má jen jednotky slepic.

Zákon tak dává značný prostor pro účelové omezování pyrotechniky.

Zákaz prodeje

Další novinkou je zákaz prodej pyrotechniky na tržištích, ve stáncích a dočasných stavbách. Výjimkou je pouze kategorie F1 (prskavky, bouchací kuličky). .

Od července 2026 bude navíc pro nákup pyrotechniky kategorie F3 nutné osvědčení o odborné způsobilosti od Českého báňského úřadu. Do kategorie F3 patří zejména:​ Velké fontány a římské svíce, silné petardy a dělobuchy, velké rakety, větší kompaktní baterie. Dosud byla tato pyrotechnika volně prodejná osobám starším 21 let. Kdo už má licenci pro vyšší kategorie F4 nebo T2, může automaticky nakupovat i F3.

Proč byl zákon potřebný

Česká republika se dlouhodobě řadila k nejliberálnějším zemím Evropy co se týče volného prodeje zábavní pyrotechniky. Problém nejsou jen chybějící prsty, popáleniny a hořící domy – každoročně se v souvislosti se pyrotechnikou popálí kolem 600 dětí a vznikají stovky požárů se škodami v řádech milionů.

Odpalování pyrotechniky však přináší i další neviditelný problém – zhoršenou kvalitu ovzduší. Odpalování zábavní pyrotechniky je ve své podstatě nedokonalý spalovací proces, během něhož se do ovzduší dostává množství toxických a karcinogenních částic.Zejména na Silvestr vede odpalování pyrotechniky ke krátkodobému avšak významnému lokálnímu nárůstu koncentrací škodlivých látek. Amatérské užívání zábavní pyrotechniky přitom s sebou z tohoto pohledu nese nesrovnatelně větší negativní dopady než ohňostroje vedené profesionálními odpalovači ohňostrojů. Zatímco běžná pyrotechnika vybuchuje ve výšce 20 až 40 m, u profesionálních pyrotechniky dochází obvykle k výbuchu ve výšce kolem  100 m, kde se škodliviny mohou mnohem efektivněji rozptýlit v atmosféře.

Čísla mluví jasně. Na silvestra a nový rok se koncentrace škodlivých částic v ovzduší běžně zvýší až trojnásobně, někdy šestinásobně nebo ještě víc. Například během Silvestra 2023/2024 dosáhla u Brno-Dětská nemocnice byla míra znečištěně skoro 30x větší, než je doporučený celoroční průměr. 

 Novelu č. 344/2025 Sb. která mění zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, naleznete ZDE.

Soudy rozhodly

Ministerstvo spravedlnosti k ukončení volného přístupu do evidence skutečných majitelů nepřistoupilo svévolně, ale reagovalo tak rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (27 Cdo 1368/2024 a 27 Cdo 1548/2024). Ten v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora EU označil plošné zpřístupnění údajů o skutečných majitelích jako nepřiměřený zásah do práva na soukromí a ochranu osobních údajů podle Listiny základních práv EU.

V návaznosti na soudy začaly rušit sankce, které úřady firmám uložily za neplnění evidenční povinnosti. Argumentovaly tím, že „nemůžete někoho nutit splnit povinnost, pokud jediným výsledkem je porušení jeho základních práv“. 

Soukromí má přednost před veřejnou kontrolou

Soudy tak ukončili nejistotu firem, které doposud musely volit, kterou povinnost poruší. Dopady této nejistoty do praxe byly zásadní. Rizikem nebyly jen finanční pokuty za spáchaný přestupek. V této souvislosti totiž byla zcela zásadní rovněž otázka, zda nezapsaní vlastníci mohou vykonávat svá účastnické nebo hlasovací práva a tedy vykonávat vůči společnosti svůj vliv.

Nefunkční evidence je k ničemů

V důsledku soudních rozhodnutí přestaly státní orgány ukládat sankce a firmy mohli povinnost zápisu a aktualizace údajů bez jakéhokoliv rizika zcela ignorovat. Povinnost evidence sice stále existuje, ale není vynutitelná. To fakticky vede k postupné degradaci obsahu údajů uvedených v evidenci.

Evidence bez aktuálních údajů nebo dokonce bez údajů by do budoucna postrádala jakýkoli smysl. Nemohla by sloužit jako nástroj pro dohled veřejnosti ani jako evidence pro účely státních orgánů pro jejich kontrolní a vyšetřovací činnost.

už nemohla dál sloužit jako nástroj veřejného dohledu ani Evidence bude lépe sloužit státním orgánům, které mají podle zákona o AML a dalších předpisech trvalý dálkový přístup k údajům v ESM pro kontrolní i vyšetřovací účely.

Komu patří firma se už nedozvíme

Ministerstvo spravedlnosti proto přistoupilo k uzavření veřejného přístupu k evidenci skutečných majitelů, aby odstranilo protiústavní stavy, obnovilo možnost ukládat sankce a obnovilo efektivní fungování evidence. 

Uzavření evidence systém uzdraví

Po 17. prosinci 2025 se evidence skutečných majitelů uzavře veřejnosti a vstoupí do zabezpečeného režimu. Přístup budou mít jen jasně vymezené skupiny:

• Evidující osoby (pouze do svých vlastních údajů)​
• Orgány veřejné moci
• Povinné osoby podle AML zákona (banky, notáři, auditoři, advokáti, daňoví poradci a realitní zprostředkovatelé)
• Zadavatelé veřejných zakázek

Veřejnost se k údajům dostane pouze ojediněle. Jednorázový přístup ke konkrétním údajům bude možné získat na základě žádosti, a to za podmínky, že prokáže existenci oprávněného zájmu.

Výsledkem je významné omezení transparentnosti, což výrazně sníží možnosti odhalování nekalých nebo nežádoucích aktivit investigativními novináři. To bezesporu zvýší prostor pro zneužití a sníží tlak na odpovědnost firem a jejich vlastníků. Články s následujícím typem titulků se budou objevovat sporadičtěji – Miliardář a zbrojař Michal Strnad skrytě sponzoroval kampaň Miloše Zemana, která jej v roce 2018 dostala na Hrad. Dosud neznámý dar poslal přes firmu, k níž se Strnad dříve nehlásil.

Evropský standard

Většina členských zemí EU se už dávno rozhodla pro model omezeného přístupu, kdy se informace o skutečných majitelích poskytují pouze omezenému okruhu oprávněných subjektů. Zcela otevřená evidence zůstala zachována pouze v několika málo zemích, mezi nimiž byla doposud i Česká republika – Portugalsko, Polsko, Slovinsku, Rumunsko, Bulharsko, Estonsko, Litva a Chorvatsko. Vlivem evropské regulace však lze očekávat změnu přístupu i v těchto zemích.

Kdo je leadrem na trhu?

Nejambiciózněji působí Tesla a její Optimus. Podle Muska budou humanoidní roboti brzy představovat o řád větší trh než výroba aut. Humanoidní roboti nejsou pro Teslu jen vedlejší projekt, ale klíčový pilíř, na němž Tesla staví svou dlouhodobou růstovou ambici. Je to růstový motor, který má u akcionářů ospravedlnit dlouhodobě prémiové ocenění firmy a bilionové odměny pro Muska.

Do konce roku 2025  má Tesla vyrobit kolem 5 000 robotů Optimus pro vlastní továrny. Od roku 2026 Musk slibuje start sériová výroby s cílem 1 milion kusů ročně za cenu 20–30 tisíc USD za robota.

Mezi výrazné hráče na tomto poli patří i čínská společnost Unitree Robotics, americký Boston Dynamics a Figure AI. Velký mediální prostor aktuálně získal i robot IRON od čínské společnosti X-Peng, který se pohybuje tak plynule a přirozeně, že jej museli rozřezat na přímo podiu, aby dokázali, že nejde o podvod. Velkou pozornost získal i americký startup 1X Technologies se svým robotem NEO, který cílí na domácnosti a již spustil předobjednávky – 20 000 (v USA) pro první odběratele, nebo pronájem za ~$499/měsíc. Že toho NEO zatím moc neumí, by měla řešit možnost vzdálené kontroly – pokud si s něčím neporadí, operátor převezme plnou kontrolu nad robotem a danou situaci (špinavé prádlo, plný dřez) vyřeší. 

Humanoidní roboti v průmyslu

Humanoidní roboti již standardně (čest ruským výjimkám typu Aidol) již zvládají nejen základní pohybové úkony, jako je chůze běh nebo skákání, ale běžně předvádí i (předpřipravené) taneční a akrobatické prvky. 

Přesto jsou humanoidní roboti v průmyslu stále jen na úrovni několika experimentů. Jejich reálné nasazení zahrnuje pouze několik desítek pilotních projektů u velkých hráčů, a to vždy s úzce vymezenými úkoly a v silně řízeném prostředí, ne jako univerzální náhrada dělníků na lince. Testují se především tam, kde má smysl lidský „formfaktor“ – dosah rukou, rozměry těla a schopnost pohybovat se v prostředí navrženém pro člověka, aniž by se musela předělávat celá linka. Typickým scénářem je jejich nasazení pro manipulaci s díly na ergonomicky stejném pracovišti, kde dřív stál člověk, jednoduché obslužné práce (přenášení boxů, otevírání dveří, přestavování přípravků) nebo monotónní, fyzicky náročné činnosti v logistice. Většina těchto robotů ale zatím funguje v režimu „poloviční autonomie“ – část úkolu je naskriptovaná, část je řízená nadřazeným systémem nebo spoléhá na dálkové řízení operátorem (teleoperaci), kdy se robot učí z lidské demonstrace.

Skutečnou práci v průmyslu dál odvádějí specializovaní (nehumanoidní) roboti – klasická průmyslová ramena, coboty a logistické stroje. Důvod, proč je čistě technicko‑ekonomický: klasické průmyslové manipulátory jsou spolehlivější, levnější na údržbu a energeticky nesrovnatelně efektivnější. Velká průmyslová ramena nebo SCARA roboty od ABB, KUKA, FANUC či Yaskawy běží ve třísměnném provozu desítky let, mají certifikovanou bezpečnost, robustní servisní síť a přesnost v řádu desetin milimetru – to vše při mnohem menší mechanické komplexitě než dvounohý humanoid plný desítek servopohonů. Rozšíření kolaborativní robotiky (cobotů), která umožňuje přímou spolupráci člověka a robota navíc posunulo hranici „robot vedle člověka“ bez potřeby humanoidním tvaru.

Význam specializovaných robotů dokazuje i Čína, která v posledních letech robotiku „přepnula“ do úplně jiného módu. Podle aktuálních informací  pracuje v čínských továrnách přes 2 miliony průmyslových robotů, což je světový rekord a zhruba dvojnásobek stavu z roku 2021. V roce 2025 bylo v Číně nově instalováno kolem 280 tisíc průmyslových robotů, tedy asi polovina všech nových instalací na světě. Čína tím drží asi 54% globálního trhu nově nasazovaných průmyslových robotů.

Informace o tom, že čínska spoločnosť UBTech Robotics ohlásila historický mílník – nasazení stovek humanoidních robotů do průmyslových podniků sice může být mediální senzaci, ale z pohledu čísel se jedná o zcela neviditelný počin.

Důvodem pomalého nástupu humanoidních robotů v průmyslu  je jejich složitý servis. Důvod je prostý: humanoid není „jen další průmyslový robot“, ale extrémně složitý mobilní stroj s desítkami kloubů, servopohonů, senzorů a baterií, který se pohybuje v nestrukturovaném prostředí – jen samotná ruka robota je extrémně složité zařízení. Každý jeden z těchto prvků zvyšuje riziko poruchy, nároky na prediktivní údržbu i na bezpečnost, a tím pádem i celkové náklady na provoz. 

U klasických průmyslových robotů je servis relativně „nudná“ disciplína: rameno je přišroubované k podlaze, má omezený počet os, předvídatelné zatížení a běží v přesně definovaném pracovním prostoru. Jejich servis probíhá zcela standardizovaně, s ohledem na rovnoměrné zatížení lze přesně stanovit potřebné servisní intervaly. I jejich konstrukce je volena tak, aby umožňovala jednoduchou diagnostiku a výměnu nejvíce zatížených částí.

Z dnešního pohledu tak humanoid v průmyslu není logickým náhradníkem těchto zavedených technologií, ale spíš potenciálním doplňkem pro velmi specifické a omezené situace.

To dokazují i tradiční výrobci průmyslových robotů jako ABB, KUKA, FANUC nebo Yaskawa. Ani jeden z nich zatím nepředstavil jakýkoliv plnohodnotný humanoidní produkt mířící do sériového nasazení v továrnách. Jejich strategie dává odráží chybějící poptávku po takových produktech. jejich průmysloví roboti mají stabilní, dobře definovaný trh a postavený servisní ekosystém. Humanoidní roboti jsou v tuto chvíli spíš „moonshot“ s vysokým technickým rizikem a nejistým byznysem. Velcí hráči se proto soustředí na inovace toho, co vydělává: zvyšování přesnosti, integraci strojového vidění, bezpečnost a software pro jednodušší programování linek. Humanoidy nechávají na startupech a Tesle.

Humanoidní roboti v domácnosti

Myšlenka, že si obyčejní uživatelé pořídí robota, který jim pomůže s úklidem, vařením nebo třeba organizací domácnosti, je lákavá a často prezentovaná v marketingových materiálech řady dříve zmíněných společností. Realita je ale ještě komplikovanější, než je tomu v oblasti průmyslu.

Tovární prostředí je systemizované a značně stabilní. Domácí prostředí je naopak extrémně variabilní a komplexní, s nepředvídatelnými situacemi, rozdílným uspořádáním nábytku, různými druhy a umístěním předmětů a s potřebou jemné manipulace. Robot musí rozpoznat a vyhodnotit desítky různých situací, umět přizpůsobit své chování, a navíc bezpečně operovat v prostředí, kde žijí lidé včetně dětí. Současné modely humanoidních robotů jsou v základním softwaru schopné bez větších problémů otevřít dveře, ale stačí vidět pár videí, jak se snaží naplnit myčku a máte jasno, Autonomie, kterou by si uživatel přál, je jen nenaplněným slibem.​

Dalším závažným problémem je cena těchto zařízení. Roboti, kteří by mohli plnit roli domácího pomocníka, se pohybují v cenových hladinách statisíců dolarů, tedy mnohonásobně více než například pravidelná úklidová služba, která je cenově dostupnější a zároveň spolehlivější.

Kromě technických a ekonomických výzev je třeba také zmínit sociální a psychologický rozměr. Mít doma neživý stroj, který připomíná člověka je přinejmenším zvláštní. To platí dvojnásob, pokud jako v případě robota NEO, u kterého se předpokládá vzdálené řízení operátorem. Jen si to představte, že by vám po domě chodil robot, zamykali byste jej na noc do skříně, nebo byste jen nechali jen tak…?  Bezpečnost je rovněž zásadní, jelikož chyby softwaru, případné hackerské útoky či fyzické selhání robota mohou představovat riziko pro obyvatele domácnosti, zvlášť děti.​

To přímo souvisí s otázkou, kterou se za několik let nepodařilo vyřešit u autonomních (FSD) vozů: Kdo ponese odpovědnost za škodu způsobenou chybou robota? Kdo to zaplatí, až robot zapálí sousedův dům? Bude se možné pojistit?

Jazykové modely jako řešení autonomie?

Další zásadní problém spočívá v softwarové inteligenci a schopnosti skutečné autonomie. Mnoho předváděcích videí ukazuje robota vykonávající předprogramované pohyby a úkony, ale bez skutečného pochopení kontextu a samostatného rozhodování. 

Velké jazykové modely se dnes často prodávají jako „mozek“ budoucích humanoidních robotů, ale řada odborníků je v tomhle mnohem střízlivější. Jazykové modela sice umí výborně generovat a chápat text, ale chybí jim hluboké propojení se světem fyziky – nerozumí skutečné dynamice těla, tření, setrvačnosti ani jemné motorice, kterou robot potřebuje k bezpečnému pohybu v reálném prostoru. Jazykové modely mohou sloužit jako rozhraní mezi člověkem a robotem (pro zadávání úkolů v přirozené řeči), případně jako pomocná vrstva pro plánování kroků, ale jádro problému – manipulace předmětů v proměnlivém prostředí, okamžité reakce na smyslové vstupy stojí na úplně jiných typech algoritmů, které s jazykovými modelu souvisí jen omezeně. Kombinace jazykového „agenta“ s robustní nízkoúrovňovou řídicí a senzorickou vrstvou je tedy slibná, ale sama o sobě humanoidní revoluci neotvírá.

Nejspíš to konec konc už znáte sami. Jazykové modely velmi často ve skutečnosti nechápou význam toho, co napsaly, běžně se mýlí nebo halucinují.

Stávající jazykové a kognitivní modely (např. GPT, Gemini) zatím nejsou schopné plně zvládnout komplexitu pohybově a smyslově náročných domácích či průmyslových úkolů.​ Spolehlivost je přitom klíčová, jelikož každá chyba ohrožuje nejen robota, ale je rizikem pro všechny a všechny v jeho okolí. 

Jsme na počátku

Celkově lze říci, že domácí humanoidní roboti jsou zatím spíše konceptem než běžným produktem. Zatímco technologický vývoj směřuje k větší autonomii a uživatelské přívětivosti, praktická implementace těchto strojů do továzen a domácností vyžaduje vyřešení řady zásadních problémů: od pokročilé robotické inteligence a spolehlivosti, přes bezpečnost a servis až po sociální přijetí a dostupnost.

Humanoidní roboti mohou být naší budoucností, ale dnes jsou stále na počátku svého vývoje. I přesto, že na poli robotiky skutečně dochází k technologickému pokroku, stále existují významné výzvy a omezení, díky nimž je současné možnosti na míle vzdálené ideálu autonomních humanoidních pomocníků.

Investice do humanoidních robotů a s nimi spojených akcií výrobců může být pro retailové investory nebezpečnou pastí. Trh s humanoidními roboty je zatím ve fázi experimentů a sliby o rychlém a masovém přechodu na používání těchto zařízení jsou často postavené spíše na hype než na skutečné reálné úrovni technologie a její připravenosti.

Technologický svět si už podobné nadšení prožil s 3D televizory, 3D brýlemi, brýlemi pro rozšířenou realitu (AR) či metaverzem. Pokaždé to měla být technologická revoluce, ale realita ukázala, že od velkých vizí k masovému přijetí vede mnohem delší a složitější cesta, než slibovali nadšení tvůrci a marketingové prezentace.

Kratom byl v České republice až dosud v legislativní šedé zóně – nebyl klasifikován jako návyková látka, léčivo ani doplněk stravy, což umožňovalo jeho volný prodej. V posledních letech však vzbuzoval stále větší pozornost regulačních orgánů kvůli rizikům spojeným s jeho užíváním a jeho rostoucí popularitě mezi dětmi a mladistvými. U mladistvých, jejichž organizmus a mozek se stále vyvíjí, totiž může užívání kratomu vést ke zdravotním problémům, jako je závislost, nadměrná únava nebo zhoršené kognitivní schopnosti.

Výsledkem je zcela nová regulace, která v České republice začala platit od 12. listopadu 2025. Ta kratom zařazuje mezi psychomodulační látky s přísnými pravidly. 

Přehled vybraných změn

• Prodej je možný pouze plnoletým osobám (18+)
• Zákaz prodeje v automatech a večerkách
• Prodej je možný pouze s udělenou licencí od Ministerstva zdravotnictví.
• Prodej je povolen ve specializovaných (kamenných) prodejnách nebo eshopu, který patří k takové (kamenné) prodejně.
• Reklama je zakázána.
• Prodejci musí garantovat čistotu produktu, přesné označení složení a doporučených dávek, což zásadně snižuje riziko kontaminace nebo příměsí.
• Množství kratomu v jednom balení je omezeno na maximálně 50 gramů
• Zákaz množstevních slev, akcí, bonusových programů nebo vzorků zdarma
• Výrobky musí být opatřeny zdravotním varováním o škodlivých účincích na lidské zdraví
• Stanoveny požadavky na výrobu a výrobní technologie, balení, uchování atd.

Nastavená pravidla mohou být vnímána jako přísná, zvažováno však bylo i jeho zařazení na seznam zakázaných látek vedle heroinu nebo pervitinu, tedy jeho absolutní zákaz prodeje i držení.

„Kratom má být kontrolovaný – hlavně nesmí být dostupný dětem“

Absolutní zákaz kratomu by přitom nebyl nic neobvyklého. V rámci Evropské unie je regulován velmi rozdílně. Zatímco v některých zemích jako Rakousko nebo Nizozemsko je prodej do určité míry tolerován, ve většině států EU je kratom zakázán – například ve Slovensku, Polsku, Francii, Belgii, Švédsku nebo Itálii. Česká republika se svou novou regulací řadí do skupiny států s přísnější kontrolou, avšak s legálním přístupem k prodeji, což je poměrně unikátní model v rámci Evropy.

Poplatky jako bariéra vstupu na trh

Z pohledu zpoplatnění česká legislativa zatím kratom nezatěžuje speciální spotřební daní, jakou mají alkohol či tabák. Nicméně prodejci musí ze zákona (634/2004 Sb.) hradit vysoké licenční a administrativní poplatky – Například:

• Žádost o licenci –  200 000 Kč,
• Za každou (kamennou) prodejnu – 20 000 Kč/rok,
• Za každou internetovou stránku (eshop) – 200 000 Kč/rok
• Za každý provoz s výrobnou – 200 000 Kč/rok
• Za každý provoz s pěstírnou – 200 000 Kč/rok 

Tyto poplatky slouží jako finanční bariéra, která výrazně omezuje počet prodejců kratomu. Většina poplatků se hradí za kalendářní rok, takže do konce roku 2025 bude prodej pravděpodobně silně utlumen. Aktuálně je licencováno pouze 9 prodejců a žádný eshop.

Česká cesta regulace kratomu představuje zajímavý kompromis ve střední Evropě – legální prodej spojený s (důkladnou) kontrolou a finančními bariérami s cílem omezit výskyt rizikových prodejců a výrobců.

Praha na papíře, Hodonín v realitě

Podstatou sporu bylo místo výkonu práce. Zaměstnanec se přihlásil na inzerát s nabídkou práce v hodonínské provozovně. V uzavřené pracovní smlouvě ale bylo jako místo výkonu práce uvedeno pražské sídlo společnosti s ujištěním, že jde pouze o formalitu. 

Zaměstnanec dle domluvy vykonával práci v Hodoníně. Zlom přišel, když se společnost rozhodla ukončit výrobu v Hodoníně a zaměstnance se rozhodla přesunout do Prahy. To zaměstnanec odmítl, jelikož vždy pracoval v Hodoníně, což odpovídalo i inzerátu a poskytnutému ujištění. Následovala okamžitá výpověď z důvodu nedovolená absence. Zaměstnanec se ale rozhodl bránit u soudu a domáhat se neplatnosti výpovědi.

Soudy nižší instance se přiklonily na stranu zaměstnavatele. Shodně dali přednost formálnímu výkladu a konstatovali, že ujednání v pracovní smlouvě bylo jasné, srozumitelné a zaměstnanec jej vědomě odsouhlasil. Teprve Nejvyšší soud se zastal zaměstnance, čímž rovněž potvrdil ustálenou rozhodovací praxi, od které se soudy nižší instance odchýlily.

Skutečná vůle stran je rozhodující

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí (21 Cdo 185/2025) podtrhl, že při sporech o pracovní podmínky – například místo výkonu práce nebo další podstatné okolnosti – není rozhodující pouze písemný text pracovní smlouvy, ale především skutečný úmysl a vzájemná vůle obou stran, tedy zaměstnance a zaměstnavatele. Soud se přiklonil k modernímu výkladu právních jednání, který zdůrazňuje význam okolností předcházejících uzavření smlouvy, jako jsou sliby, ujištění, praxe či komunikace během náboru, pokud byl na jejich existenci zaměstnavatel prokazatelně upozorněn či s nimi počítal.

Shodnou argumentaci  závěry přitom lze použít nejen v souvislosti s místem výkonu práce. Pokud například zaměstnanec během pohovoru zaměstnavatele výslovně upozorní, že nesplňuje některé podmínky z inzerátu (například nesplňuje v inzerátu stanovené požadavky na cizí jazyk), a zaměstnavatel přesto zaměstnance přijme, nelze tuto dovednost později požadovat – takový požadavek by zaměstnavatel mohl oprávněně uplatnit pouze v případě, že by předem zaměstnanci poskytl dostatečnou materiální (finance) i kapacitní (čas) podporu pro nabytí potřebných dovedností.

Poučení

• Soudy první a druhé instance vždy nerozhodují v souladu s výkladovou praxí Nejvyššího soudu ČR – je třeba svá práva aktivně hájit.
• Skutečný úmysl smluvních stran je klíčovým hlediskem při výkladu obsahu pracovního vztahu, a to i nad rámec písemné smlouvy, pokud tento úmysl vyplývá z předchozí praxe, slibů nebo jednání před uzavřením smlouvy.
• Je vhodné si pořídit záznam o obsahu inzerátu pracovní pozice a zaměstnavatelem poskytnutých slibech.

Proč se mění pravidla?

Evropská organizace Euro NCAP se rozhodla zavést nový protokol, který bude penalizovat vozy bez fyzických tlačítek pro pět kritických ovládacích prvků.

Konkrétně vyžaduje, aby vozidla měla fyzická tlačítka, páčky nebo otočné ovladače pro:​

• Směrová světla (blinkry)
• Výstražná světla (výstražný trojúhelník)
• Stěrače čelního skla
• Klakson
• Nouzové volání (eCall)

Důvodem je bezpečnost. Opakované testy potvrzují, že ovládání pomocí dotykových ovládacích prvků vyžaduje více času, poskytuje méně jistoty a významným způsobem odvádí pozornost řidičů od řízení. 

Například švédský test z roku 2022 prokázal, že řidiči potřebují na ovládání dotykových obrazovek průměrně 45 sekund, zatímco ovládání pomocí klasických tlačítka trvají pouhých 10 sekund, což výrazně zvyšuje riziko nehody.

Nadužívání dotykových obrazovek je problém celého odvětví. Řidiče tonutí odvrátit oči od silnice.

Nejde o legislativní příkaz Evropské unie, ale o soukromý ratingový systém nezávislé organizace Euro NCAP, která uděluje 0-5 hvězdiček podle výsledků standardizovaných crash testů a zkoušek asistenčních systémů. Euro NCAP má velký význam, protože jeho hvězdičky reálně ovlivňují nákupní rozhodování zákazníků včetně firemních flotil. Dokonce i pojišťovny je často berou v potaz při posuzování rizika a stanovení podmínek pojištění.

Tesla se už mění

Tesla dlouhé roky prosazovala minimalistický design bez fyzických prvků. Model 3 Highland měl tlačítka na blinkry pouze jako kapacitní (dotykové) senzory na volantu – bez skutečného mechanického pohybu.

Svůj přístup však americká automobilka začíná pomalu měnit. V srpnu 2025 Tesla tiše začala vracet fyzické páček blinkrů u Model 3 v Číně. V říjnu 2025 s jejich integrací u nových modelů začala v USA i Evropě.​

Zároveň tesla začala nabízet retrofit kit, který zahrnuje nový volant s fyzickou páčkou blinrů. V USA vyjde na 595 $, v Evropě je retrofit kit dostupný přibližně za 660 € (přibližně 16 000 Kč).

Tesla sice vrátila páčku na blinkry, ale ne na řazení (Drive/Park/Neutral/Reverse). To je druhá kritická funkce, kterou Euro NCAP požaduje. Přepínání mezi režimy zůstává u vozů Tesla na centrálním displeji.

Pokud Tesla u nových vozů od roku 2026 neprovede další potřebné změny, ztratí pětihvězdičkové hodnocení.

Volkswagen je napřed

Volkswagen vyslyšel kritiku a rozhodl se na chystané změny reagovat proaktivně.

Šéf designu VW Andreas Mindt v červnu 2025 řekl: „Udělali jsme chybu. Vrátíme fyzická tlačítka. Žádné další hádání – je tu zpětná vazba, je reálná a lidé to milují.“

Od modelu ID.2all Volkswagen zahrnuje fyzická tlačítka nejen pro ovládání kritických funkční řízení, ale také pro ovládání hlasitosti, vyhřívání sedadel, topení a klimatizace i výstražných světel. Všechna tlačítka jsou umístěna pod hlavním displejem, kde na ně řidič vidí. To je ideál, který Euro NCAP doporučuje.

Elektromobily se „vrací do pravěku“

Ještě před několika lety byl minimalistický digitální design tím, co mělo odlišit moderní elektromobily od zastaralých spalovacích vozů. Realita ale ukázala, že inovace a bezpečnost nejdou vždy ruku v ruce. Někdy stará řešení fungují lépe a návrat ke klasickým ovládacím prvkům už oznámilo i Porsche, Volvo nebo Hyundai.

Výjimkou je Lucid Motors, který oznámil, že své vozy nebude přizpůsobovat novým požadavkům Euro NCAP a raději přijme nižší bezpečnostní rating.

Dopad změn lze očekávat zejména v segmentu levných vozů, jelikož přidání fyzických tlačítek je pro ně dodatečný náklad. Cenu primárně nenavýší náklady na samotné komponenty, ale náklady na čas spojený s jejich instalací a úprava výrobních procesů. Druhou možností je, že levnější vozy dosáhnou při hodnocení bezpečnosti nejvýše na 3-4 hvězdičky.

Ještě v roce 2024 byla situace jednoduchá. Obce neměly žádnou povinnost textil sbírat a 37 % obcí jeho svoz nezajišťovalo. Některé svoz zajišťovaly dobrovolně a platily za to. Řada obcí ale měla kontejnery na textil zdarma a některé dokonce získávaly od svozových firem symbolické částky za každý vyvezený kontejner. Sběr textilu sloužil hlavně pro sběr ošacení pro charity nebo firmy provozující second handy. Zbylý znečištěný nebo nekvalitní textil mizel ve směsném odpadu.

Zdražení o stovky procent

Vše změnila novela zákona o odpadech, které reagovala na požadavky stanovené z Bruselu. Ta obcím uložila povinnost od roku 2025 zajistit oddělený sběr odpadního a použitého textilu. Ze zanedbatelné položky či dokonce příjmu se rázem stal tvrdý výdaj. Zatímco ještě loni svozové společnosti účtovali za jeden kontejner od 1 000 do 2 000 Kč ročně, dnes za jeden kontejner platí od 5 do 15 000 nebo i více. Některé obce dokonce hlásí, že za jeden kontejner musí platit až 12x více než doposud.

Za zvýšením ceny stojí nejen vyšší náklady svozových firem. S výrazným navýšením počtu kontejnerů se výrazně zvýšil i objem svezeného textilního odpadu, který je často nutné svážet i z logisticky obtížněji dostupných míst – do svozu se musely zapojit všechny obce, tedy i ty mimo standardní logistické trasy. Výrazné  navýšený objem zároveň extrémně převyšuje kapacity pro jeho recyklaci a poptávku po recyklovaných textilních materiálech.

Přetlak materiálu a nedostatek odbytu

V Česku se ročně vyprodukuje až 180 tisíc tun textilního odpadu​. Povinný sběr začal současně ve všech zemích EU současně od 1.1.2025, což způsobilo náhlý nárůst množství sebraného textilu​. Recyklační kapacity nejen v ČR ale i EU nejsou na takový objem dostatečné. V Česku je podle MŽP existují kapacity na recyklaci přibližně 45 000 tun ročně​ – chybí tedy kapacity na recyklaci kolem 135 000 tun ročně.

Výsledkem je nutnost žádat o drahé povolení ke spálení svezeného textilu ve spalovnách společně s ostatním komunálním odpadem.

Kapacity pro recyklaci v rámci celé EU nerostou dostatečně rychle a asi jen 20 % svezeného textilního odpadu se skutečně recykluje.

Na změnu doplácí i charity

Dokud byl textil sbírán dobrovolně (v režimu předcházení vzniku odpadů), bylo možné z něj vybírat hodnotnější kusy k opětovnému prodeji nebo na charitu. Od 2025 toto však již není možné a veškerý textil sebraný jako odpad  musí být předán k recyklaci.

Zavedení povinného sběru textilu tak zasáhlo i neziskové organizace, které provozují charitativní kontejnery, do kterých lidé odkládali oblečení pro další využití. Charitativní sběr je sice stále možný, ale musí být fyzicky oddělený – je třeba odlišovat kontejnery pro charitativní sběr od kontejnerů pro sběr textilního odpadu.

Problematické zároveň je, že textil sebraný pro další použití se nezapočítává do složky recyklovaného odpadu – od roku 2025 musí obce recyklovat minimálně 60 % komunálního odpadu. Tento povinný podíl se bude postupně zvyšovat na 65% od roku 2030 a 70% od roku 2035.

Alternativní řešení

Kontejnery nejsou povinné. Některé obce se snaží snížit náklady, které následně v poplatku za odpad převádějí na své obyvatele, a využívají jiné řešení. Některé zavádějí pravidelný pytlový sběr, sdružují se do svazů a zajišťují společné sběrné dvory nebo hledají nové dodavatele sa výhodnějšími podmínkami.

Textil zdraží

EU kromě povinného sběru zároveň požaduje, aby hlavní náklady na sběr a zpracování textilního odpadu nesli výrobci a dovozci oděvů prostřednictvím tzv. rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) – obdobně, jako již platí např. u sběru baterií nebo povinného odběru starých elektrospotřebičů. Jenže členské státy jsou povinny tento systém zavést nejpozději do roku 2028. Do té doby nesou všechny náklady pouze obce. V budoucnu náklady na recyklaci ponesou obce společně s výrobci, což povede ke zdražení textilu – zejména fast fashion mody, která je typická tím, že asi jen 1 % textilního odpadu z ní je skutečně recyklovatelné